Marie stála uprostřed kancelářské chodby s vědrem a mopem v ruce a snažila se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Ještě před chvílí se jí zdálo, že se propadá do země studem, když do jejího vědra vrazila rozmazlená Veronika Plutová a voda se rozlila po celé podlaze. „Ty stará trubko, co tu s tím svým debilním kýblem děláš? “ zaječela dívka.
Marie jen vykoktala: „Uklízím. Tedy uklízela jsem. “
Veronika kopla do prázdného vědra a začala křičet na celou chodbu. Kolem se sbíhali kolegové, ale nikdo se Marie nezastal.
Naštěstí se objevila vedoucí oddělení Tamara Skoldovna, která Veroniku okřikla: „Plutová, jsem si jistá, že tvůj IQ není o moc vyšší než u té uklízečky. Věnuj se práci. “ Pak se ale obrátila k Marii a chladně dodala: „Ještě jeden takový průšvih a poletíš odsud. Máš dvě minuty na to, abys to uklidila.
“
Marie se sehnula a začala hadrem sbírat vodu. Slzy jí stékaly po tvářích, ale nevěnovala jim pozornost. Cítila jen stud a ponížení. Nikdo s ní takhle nikdy nemluvil.
Chtěla odejít, ale nemohla si vybírat. V jejím postavení si vybírat nemohla. Tahle práce byla pro ni poslední záchrana. Před rokem by si nikdy nepomyslela, že bude uklízet kanceláře.
Ale osud s ní zamával víc než dost. Kdysi měla všechno. Studovala na jedné z nejlepších univerzit, měla před sebou skvělou budoucnost. Pak se ale zamilovala do Denise, syna majitele autoservisu.
Byl jiný než rozmazlení kluci z univerzity, a Marie si myslela, že je to její princ na bílém koni. Matka ji varovala, ať si ničí budoucnost kvůli obyčejnému chlapci, ale Marie ji neposlouchala. Vdala se a stala se hospodyní ve velkém domě. Manželství ale netrvalo dlouho.
Denis se začal chovat divně, a pak přišel požár. Marie zachránila syna Antona, ale Denis utekl a nechal je napospas osudu. Později se ukázalo, že měl obrovské dluhy. A když se u Antona projevila záhadná nemoc, Denis se na ně vykašlal úplně.
Řekl: „Tohle je hranice mé trpělivosti. Antošova nemoc je úplně na tvém svědomí. V našem rodu nikdy žádní vadní nebyli. Na takové zkoušky nejsem připravený.
“ A zmizel. Marie zůstala sama s nemocným synem a matkou, která se o ně starala. Léčba stála spoustu peněz, a tak musela prodat podnik, aby zaplatila vnukovu léčbu. Pak ale matku ranila mrtvice a Marie se o ni musela starat.
Přišla o všechny příjmy a byla zoufalá. Pomohla jí kamarádka Katka, která jí sehnala práci uklízečky ve firmě Vibor. Marie nastoupila a snažila se vydržet. Bylo to těžké, ale věděla, že nemá na výběr.
Jednoho dne se v kanceláři setkala s generálním ředitelem Andrejem Bukinem. Když ji Veronika znovu ponižovala, Bukin se jí zastal a dokonce se jí omluvil. Marie byla v šoku. Poprvé v životě slyšela omluvu od nadřízeného.
Pak se stalo něco nečekaného. Když šla Marie uklidit byt k podnikateli Kujkovovi, našla tam večírek plný opilých mladých lidí. V jednom pokoji tři kluci obkličovali vyděšenou dívku. Marie zakřičela a zachránila ji.
Dívka se jmenovala Vasilisa a byla to dcera generálního ředitele Bukina. Bukin byl Marii vděčný a začal se o ni zajímat. Pozval ji na oběd, pak na večeři. Marie se mu svěřila se svým životem a on jí vyprávěl o svém nešťastném manželství.
Začali spolu trávit víc času a Marie cítila, že mezi nimi něco vzniká. Ale Tamara Skoldovna, která měla na Bukina zálusk, se rozhodla pomstít. Zosnovala plán, jak Bukina podrazit při jednání s tureckým partnerem. Do smlouvy nechala vložit podmínky nevýhodné pro firmu.
Jenže nevěděla, že Marie umí turecky. Při jednání si Marie všimla, že tlumočník překládá špatně. Řekla Bukinovi: „Andreji Matvejeviči, mám dojem, že vás chtějí podvést. Tlumočník vám špatně přeložil podmínku.
Celý háček je v této větě. “
Bukin jednání přerušil a Tamara byla odhalena. Bukin ji vyhodil. Řekl jí: „Tamaro, srdci se poroučet nedá.
Vážil jsem si vás jako své asistentky, ale dál spolupracovat nemůžeme. “
Marie a Andrej spolu začali chodit. Našel pro její matku dobrého lékaře a slíbil, že se o ně postará. Marie konečně cítila naději.
Její matka se začala zotavovat a jednou jí řekla: „Maruško, jakmile se postavím na nohy, budu pomáhat Andreji Matvejevičovi. Je to velmi dobrý člověk a čestný muž. Drž se ho oběma rukama. “
Marie věděla, že má pravdu.
Po všech těch letech utrpení konečně našla někoho, kdo si jí váží a kdo ji miluje. A věděla, že tentokrát to bude napořád.