Sára se kousla do rtu a vstala od stolu. Vzala si staré boty a šla s Broňou do ohrady podojit kozy. Když koza couvla a drkla ji do ramene, Sára se jen lehce usmála. Večer nalila mléko do měděného kotle a tiše ho zahřívala.
Druhý den ukrojila kus nepovedeného sýra. Sára ho osolila a s neklidem v srdci ho odnesla do kamenného sklepa. Ochutnala oba kusy, chyby si uložila do paměti a zbytek nechala zrát. V sobotu se s vozíkem vydala dolů do městečka.
Na tržišti rozložila sýry na dřevěnou desku. Kráčela dál do středu trhu, kde stála restaurace, v níž pracoval Marek. Když vstoupila, Marek na ni už čekal. Sevřela balíček v dlaních a podala mu ho.
Ochutnal a řekl: „Musíš vzít svůj horský sýr do soutěže. “ Sára jen mlčky přikývla. Venku nad údolím barvily červánky oblohu do červena. Cestou zpátky do hor jí do tváře dul studený vítr šumavských kopců.
Týden se připravovala s maximálním soustředěním. V neděli večer stála u okna a dívala se do tmy. Paní Libuše si utřela ruce do zástěry a beze slova odešla do svého pokoje. Sára tiše seděla a hleděla do tmavého údolí.
V pondělí ráno si sbalila kufr. Pan Ladislav vstal, došel do kouta a vzal ho. Matka jí vtiskla do rukou chléb a šálu. „Pravdala ses a teď patříš do domu svého muže,“ řekla.
Sára chtěla utéct zpátky do hor, ale neudělala to. „Nech ji tu aspoň do zítřka,“ prosila. Když dorazili, Broňa zatlačila do dveří a odvedla Sáru do malé světničky vedle seníku. Druhý den ráno ji probudilo tiché bečení.
Okamžitě vstala a vyběhla ven. Malé kůzle leželo v seně. Sára vzala jedno do rukou a u srdce se jí sevřelo. Slzy jí tiše kapaly do srsti toho malého stvoření.
Večer se vrátila domů a potkala Libora. Stál s rukama v kapsách a díval se do země. „Vzal jsem tvůj sýr do soutěže,“ řekl a položil jí na stůl zlatou medaili. Sára se dívala na medaili, ale slova jí nešla přes hrdlo.
Libor se jí neodvážil podívat do očí. Šel nahoru do ložnice a lehl si. Šárka ležela vedle něj s otevřenýma očima a hleděla do stropu. Ráno odjela bez rozloučení.
Když se v podvečer vracela zpátky do hor, vítr jí dul do tváře. Podívala se dolů do údolí, kde se městečko halilo do zlatavého světla. Sára se usmála a zrychlila krok.