Vzala jsem si kabát a vyšla ven. Kamil si povzdychl: „Víš, že to pochopí, ale dávej na sebe pozor, cesta do toho nejvyššího patra může být nebezpečná. “ Ucítila jsem v sobě prudký obrat – všechen nahromaděný vztek a frustrace se slily v naprosté odhodlání. Mirka to tentokrát přehnala.
Dala mi do rukou jasný důkaz proti sobě. Otevřela jsem v mobilu složku se shromážděnými materiály a vstoupila do výtahu. Když se dveře otevřely do reprezentativních prostor vedení, vystoupila jsem s pevným krokem. Paní ředitelko, dovolte, abych vám ukázala, kdo Mirka Suchá doopravdy je, a potom vám dokážu, že přesně splňuji požadavky na tuhle novinářskou pozici.
Při nádechu jsem si řekla: udělám maximum, abych přinesla konkrétní materiály. Osobní animozita jde stranou. Anna mě upozornila, než odešla ze dveří. Sotva se ztratila, znovu se rozdrnčel mobil.
„Báro, koukni hned do mailu,“ ozval se Kamil. Otevřela jsem schránku a zakuckala se vodou. „Zajímalo by mě, jak to tehdy bylo ve skutečnosti. Bude se mi to hodit do článku.
“ Mirkou projel stín: „Ale prosím tě, to je prehistorie. Soustřeď se na současnost. Tahle naše nová kolekce bude naprostá revoluce. “
Po návratu do redakce, když bylo potřeba promluvit, jsem se vydala do sídla Elite ve čtyři ráno.
Prostory byly temné, jen Mirkiny podpatky klapaly po chodbě. Vedla mě do své kanceláře, kde mi přikázala posadit se. Hodila přede mě složku s mými rešeršemi. „Byla jsi hodně aktivní,“ řekla.
„To zdraví, co jsi málem zabila, to rozhodně není aktivita. “ Mirka se zatvářila soustrastně: „Máme přísná pravidla. “
„Přestaňte,“ skočil jí do řeči právník. „Máme důkazy.
“ Vytáhla jsem mobil a potichu zapnula nahrávání. Mirka to postřehla koutkem oka a o to víc se snažila: „Striktní mlčenlivost a vy nám vyhrožujete? Naprosto ne. Jen připomínám právní závazky.
“ Sáhla do šuplíku: „Samozřejmě, Elite zaplatí léčbu a přidá velice štědrou kompenzaci. “ Právník se už natahoval pro papíry, ale já jsem se postavila. „Nic nepodepisujte. “
„Já to chci rozmáchnout ve velkém.
Už mám nasbíraných dvacet let materiálů, které Mirka tajila. “ Právníkova pozornost ožila: „Dvacet let? To zní zajímavě. “ Otec té modelky vrhl na Mirku nenávistný pohled.
„Promluvíme si, ale ne s vámi. “ Podala jsem jim kartu. „Zítra v mé kanceláři. Přineste vše, co máte.
“
Když odešli, Mirka na mě zůstala zírat. „Nemáš tušení, co jsi udělala. “
„Vím přesně, co dělám. Odhaluju pravdu, cos dvacet let zakrývala.
“
„Směšné. Myslíš si, že tohle je nějaká pohádka o dobru a zlu? Já tohle odvětví ovládám. “
Vešel táta zpátky do pokoje s nepřítomným výrazem, ale už neuhýbal.
Společně jsme poslouchali Mirčino přiznání a já poprvé za těch dlouhých patnáct let cítila, že mi říká pravdu. Druhý den ráno můj článek vyšel. Seděla jsem u Anny v kanceláři, kde se ozval telefon. Byl to otec té modelky.
„Přináším vám důkazy, o kterých jste mluvila. “ A já věděla, že to byl jen začátek.