Marie Svobodová stála v kuchyni a krájela brambory na salát, který dělala posledních pětačtyřicet let. Bylo 23. prosince a ona chystala štědrovečerní večeři, přestože věděla, že přijde jen ona. Tři dny jí nezazvonil telefon, schránka zela prázdnotou a žádný z jejích dětí se neozval.
Od smrti manžela Františka se snažila rodinu držet pohromadě, ale syn Tomáš v Brně a dcera Petra v Praze se jí pomalu vzdalovali. Návštěvy byly řidší, hovory kratší. Marie si připadala jako přebytečný nábytek, a přesto ten večer prostřela stůl pro jednoho.