Výprava vpadla do pokoje, kde ležela Dea, a její křik se ozval dřív, než stačila cokoliv říct: „Tvůj ženich je v nemocnici! “ Dea se zhroucela zpátky na polštář, zatímco Výprava dál sypala ze sebe slova o Zlatanovi, který si na ulici s někým něco vyřizoval. Teta Vlasta stála vedle s rukama založenýma a pronesla, že tuhle ženskou už dávno někde viděla. Pak se otočila na Lilii a řekla: „Pojď, jdeme do společného sálu, všichni na tebe čekají.
“ Lily se zvedla a šla za ní, i když jí tlouklo srdce. Velký sál byl plný, všichni seděli podél stěn a čekali. Lilia se postavila doprostřed, zatímco teta Vlasta mluvila k ostatním: „Všichni víme, že vidíš lidem až do duše. Tak nám řekni, co se stalo.
“ Lilia se nadechla, podívala se na Zlatana, který stál opodál, a pak řekla rovnou: „Zbytečně pro tu ženu riskuješ. Nech ji být. “ Zlatan zbledl, ale teta Vlasta jen přikývla a dodala, že Lilia má pravdu. Pak Lilia vyklouzla ze sálu a spěchala do svého vdovského kouta, kde se zavřela.
Věděla, že Zlatan zůstal vzadu a kouká za ní. Lilia věděla, že ten boj začal dávno před tím večerem. Zlatan se do ní zamiloval před měsíci, a i když to pořádně nechápala, věděl, že mu vstoupila do srdce. Ale ona byla vdova, už měla dítě, a podle jejich měřítek byla poznamenaná.
A teď tu byla milenka, která se snažila Zlatana chytit do pasti. Lilia si vzpomněla na den, kdy se poprvé postavila před celou rodinu. Měla tehdy strach, ale Zlatan ji podržel. Řekl, že ji miluje, a že to nikomu nedovolí vzít.
Rodina ale nesouhlasila, máma to nesla nejhůř. „Zlatan, nech ji být,“ řekla máma. „Je stará, má dítě, a ty potřebuješ ženu, která ti dá děti. “ Ale Zlatan jen zavrtěl hlavou: „Nechci jinou.
Tady je moje žena. “ Lilia cítila, jak se jí ulevilo, když Zlatan stál při ní. Ale pak začaly přípravy na svatbu. Bylo to těžké, protože celý klan se na ni díval skrz prsty.
Máma mu pořád opakovala, že dělá chybu. „Je poznamenaná vdova,“ říkala, „a navíc jí za měsíc bude dvacet. Co z ní budeš mít? “ Zlatan se ale nenechal zviklat.
Sám prý už zažil dost špatných vztahů a věděl, že s Lilií je to jiné. Lilia byla v tom domě jako cizí, ale on jí dával sílu. Lilia si vzpomněla, jak ji jednou přistihla máma, jak sedí a pláče. „Co se ti děje?
“ zeptala se Lilia. „Nic,“ odsekla máma, ale oči ji prozrazovaly. „Tvůj syn tě nemá rád,“ vyhrkla máma. „Řekl, že se mě už nikdy nedotkne.
“ Lilia se jí snažila domluvit, ale bylo marné. Vztahy v rodině byly čím dál horší. Zlatan se snažil být s Lilií, ale máma mu to neustále komplikovala. Jednou řekl Lilii, že máma si pořídila valeriánské kapky a korvalol, že to už nezvládá.
Lilia viděla, jak je vyčerpaný. „Musíš se rozhodnout,“ řekla Lilia. „Buď mě podržíš, nebo se vrátíš k ní. “ Zlatan se podíval na ni a pak řekl: „Já už jsem se rozhodl.
Ty jsi moje žena. “ Ale pak přišla ta milenka. Najednou se objevila v jejich životě, a Zlatan se začal chovat jinak. Začal chodit ven sám, vracel se pozdě a vyhýbal se jejím otázkám.
Lilia cítila, jak se od ní vzdaluje. Jednou ho přistihla, jak stojí před domem a povídá si s mladou ženou. „Kdo to je? “ zeptala se Lilia.
„Nikdo,“ odpověděl Zlatan a rychle odešel. Ale Lilia věděla, že to není pravda. A pak přišla ta zpráva, že Zlatan je v nemocnici. Lilia se lekla a chtěla k němu běžet, ale teta Vlasta ji chytila za ruku: „Nikam nejdeš.
Počkáš tady. “ A pak se dozvěděla, že tu ženu přivezli do jejich domu. Dea, tak se jmenovala. Ležela v odděleném pokoji, bledá a vyčerpaná.
Lilia se do toho pokoje skoro neodvážila, ale něco ji tam táhlo. Vešla a uviděla tu ženu, jak spí. V tom okamžiku Lilia pochopila, že tohle je ta milenka. Byla krásná, mladá, a přesto v ní bylo něco, co Lilii svíralo srdce.
Lilia tiše vyklouzla zpátky a snažila se nemyslet na to, co to znamená. Zlatan se vrátil z nemocnice, ale byl to jiný muž. Nechtěl s Lilií mluvit, nechtěl se jí ani podívat na oči. Lilia věděla, že se mezi ně něco postavilo.
A pak se dozvěděla, že ta Dea má zůstat v jejich domě, že se o ni musí starat. Lilia cítila, jak se jí země pod nohama propadá. „Proč? “ zeptala se Zlatana.
„Proč ji necháváš tady? “ „Musí se zotavit,“ odpověděl chladně. „To je vše. “ Ale Lilia věděla, že to není vše.
Věděla, že mezi nimi něco je. A pak to přišlo. Teta Vlasta svolala rodinu a řekla: „Víš, co je to za ženskou? Je to tvoje milenka.
Chce si tě vzít do domu a udělat z tebe služku. “ Lilia se zapotácela. „To není pravda,“ vykřikla. Ale teta Vlasta byla neoblomná.
„Je to pravda. Vidím to. Ta žena se ti chce vetřít do života. “ Lilia se rozbrečela.
Zlatan se na ni podíval, ale nic neřekl. Lilia věděla, že se něco pokazilo. Lilia seděla v pokoji a dívala se na zeď. Všude kolem ní byl ruch, ale ona neslyšela nic.
Jen ticho. „Co mám dělat? “ zeptala se sama sebe. Ale odpověď neznala.
Věděla jen to, že ji tenhle dům dusí. A pak se stalo něco, co jí obrátilo život vzhůru nohama. Dea, ta milenka, která ležela v domě, se začala zotavovat. Ale ne tak, jak by Lilia čekala.
Dea se stala přítulnou, milou, a snažila se Lilii získat na svou stranu. „Já ti rozumím,“ řekla Dea. „Já vím, co je to žít s mužem, který tě nemiluje. “ Lilia se na ni podívala, ale nevěděla, jestli jí může věřit.
A pak Dea řekla: „Zlatan ke mně chodí každou noc. Víš, že tě už nikdy nebude milovat. “ Lilia to nechtěla slyšet, ale věděla, že je to pravda. Cítila to, když Zlatan přišel domů, voněl jiným parfémem.
Lilia se rozhodla, že už to nemůže dál snášet. „Musím odtud pryč,“ řekla si. A pak přišel ten okamžik, kdy se všechno rozhodlo. Teta Vlasta přišla za Lilií a řekla: „Vím, že se chceš rozhodnout.
Ale nejdřív mi dovol, abych ti řekla, co vidím. “ Lilia se posadila a naslouchala. „Ta žena ti chce vzít všechno. Tvého muže, tvůj klid, tvou rodinu.
Pokud ji nezaženeš, skončíš na ulici. “ Lilia se otřásla. „Ale jak to udělám? “ zeptala se.
„Musíš udělat to, co ti řeknu,“ odpověděla teta Vlasta. A pak jí to řekla. Lilia poslouchala a věděla, že už není cesty zpátky. Musela se rozhodnout, jestli bude bojovat, nebo odejde.
A to rozhodnutí přišlo rychleji, než čekala. Lilia šla do pokoje, kde ležela Dea, a řekla jí: „Vím, co jsi. Vím, proč jsi tady. A vím, že mě chceš zničit.
“ Dea se usmála: „Ale já tě nechci zničit. Chci ti jen vzít to, co ti nepatří. “ Lilia se nadechla a udělala jediné, co jí zbývalo. Odešla z domu a nikdy se neohlédla.
Ale i když odešla, věděla, že ten boj ještě není konec. Zlatan ji miloval, ale možná to už nestačilo. A Lilia stála na ulici a přemýšlela, co bude dál.
Ale jedno věděla jistě – že už nikdy nebude jako dřív.