Do obchodu můžu v teplákách a kam jinam? Do divadla, do restaurace. Chlo odrazilo odlesk slunečního paprsku přímo Tamaře do očí. Mohla jít do potravin, dělat skladnici nebo na trh prodávat.
Alexandr vzal zbytek zachráněného chleba, zabalil ho do sáčku a uložil do chlebníku. Do Stanislava Sergejeviče přiletěl kuchyňský ručník. Alexandr, jak měl ve zvyku, jen lehce zavrtěl hlavou a odešel do pokoje. Zhlédla k růžovým oblakům, do nich se uložilo zapadající slunce.
No a co že je byt malý? Zvedal ji do vzduchu jako pírko a při každém setkání ji rozmazloval sladkým pečivem. No moc, přiznala Nika. Vešli do kuchyně.
Skočím do obchodu a rychle něco koupím. Saša hned zase skočil do tenisek, popadl peněženku a vyrazil. Takové jí maminka obvykle chystala do školy na svačinu. Sendviče jí i teď přenesli do dětských vzpomínek.
Veronika nenašla, co odpovědět, ale sousto jí po těch slovech už neklouzalo do krku. Položila sendvič do sáčku a vrátila ho do lednice. Ta jen vyprazdňuje lednici a chodí do práce pro parádu. Naotevřela dveře, vešla do předsíně a položila tašky s nákupem na taburet.
Spěchala a celý den si dělala naději, že do konce pracovní doby ještě zůstanou. Ka zůstala nechápavě stát u zeleniny, čímž uvedla prodavačku do jistého zmatku. Jen si pojďme sednout tam do parku. Ustoupil a rychle od ní utekl, ale slova se mu zarývala hluboko do mysli.
No, potvrdil Denis její myšlenku s lehkou melancholií. Musíme vstoupit do dědictví, sestro. Veronika úplně strnula a zadívala se prázdným pohledem do bezstarostného srpnového dne. Veronika sáhla do kabelky po láhvi s vodou.
Kdo vstoupil do jejich doupěte? Ještě jednou se protáhla, vstala, oblékla domácí tričko, pohodlné šortky a tiše vyšla do chodby směrem tam, kam ráno chodí každý do koupelny. Do této myšlenky se raději neponořovala. Sklouzla do koupelny úmyslně hlasitě zadupala patami po linoleu.
Dívka se omyla a rozhodla se hned odjet do rodného bytu. Jít do kuchyně na snídani neměla vůbec chuť. Investoval bych je do otcovy firmy. Ale no tak, nespěchej.
O 15 minut později už společně vycházeli ven a nastupovali do Denisova auta. No to mě podrž. No, unavená jsem, mluvila Veronika do telefonu. A tak já se přestěhuju do toho děděného domu a budu si pěstovat sama.
No, ohledně další schůzky budu čekat na tvůj signál. Ať si nevěsta dělá, co chce do chvíle, než dům dostane. Veronika si unaveně povzdechla, opatrně nakoukla do kuchyně a pak do obýváku. No jistě, ještě aby ne.
No ano, je to tady, bručela Tamara a dupala do směšné náhražky kuchyňky v domovní zprávě. Vytáhla ze skříně svůj vlastní oběd zabalený do alobalu. No dejme tomu, že Mají připustila opatrně. To normální děti, ale jsou i lotři jako můj inokenty jen civí do počítače.
Saša zírá do blba nebo schovává výplatu. No a řekla jsem si tak kulturně se povznesu, proberu s ducha plnými lidmi děj. V rozčilení Tamara klidně uhodila každého, kdo se jí náhodou připletl do cesty. Po návratu domů se Tamara rozhodla neotálet a hned vzít Sašu do parády.
Jak se přestěhuje do děděného domku a jak si bude žít? Skočila mu do řeči Tamara. Slova matky tekla Sašovi do uší jako opojný potůček. Saša jako malý zacpal uši a v okamžiku vběhl do pokoje.
Přivezli jí notebook, zasvětil ji do věci a dívka se rychle dostala do tempa. Vešli do domu a zabouchli za sebou těžké dveře. Odstěhoval jsem se od mámy do ubytovny.