Matvej se s Alou seznámil tak nějak obyčejně, v kavárně, kam si odskočil odpočinout si po práci. Ani sám nedokázal vysvětlit, co ho na ní zaujalo, ale věděl, že s ní chce být. Dřív by se takovým pocitům vysmál, jenže najednou ho zaplavily emoce, o kterých neměl ani tušení. Z náhodného setkání se rychle stal bouřlivý románek a zanedlouho spolu začali bydlet.
Nešlo ani tak o zamilovanost, jako spíš o silnou závislost na její přítomnosti. Dělala s ním doslova divy. Pro Matveje, úspěšného vedoucího oddělení v bance, který si vždy zakládal na racionalitě, to byla naprostá novinka. Ženy se o něj zajímali, byl to ideální partie, ale žádný vztah nikdy dlouho nevydržel.
Ala byla úplně jiná. Dělala si, co chtěla, celé dny ho okouzlovala a Matvej byl najednou ochotný zapomenout na všechny své zásady. Nevadilo mu, že nemá vzdělání ani dobré postavení, že pracuje jako prodavačka v obchodě s kosmetikou. Všechno ostatní ustoupilo do pozadí.
Po čtyřech měsících se k němu nastěhovala a na výročí jejich seznámení jí požádal o ruku. Jeho okolí, hlavně matka Raisa Nikolajevna, bylo proti. Tvrdili, že si Ala nezaslouží někoho, jako je on, že je z provincie a chce se přes něj jen uchytit. Matvej rozumem věděl, že jsou jejich obavy možná oprávněné, ale srdce mu říkalo něco jiného.
Zamiloval se. Uklidňoval se tím, že veškerý majetek nabyl ještě před sňatkem, takže v případě rozvodu by o nic nepřišel. Nedůvěra okolí pramenila hlavně z toho, že o Alině minulosti nikdo nic nevěděl. Přijela do města půl roku předtím, než potkala Matveje, začala tady nový život.
Na otázky ohledně rodiny odpovídala vyhýbavě. Jediné, co prozradila, bylo, že má mladší sestru Vasilisu a rodiče, kteří zůstali v jejich rodném městě. Matvej tu její tajemnost snášel klidně. Říkal si, že každý má svou minulost a není potřeba ji neustále rozrývat.
Sám se rozhodl, že je dospělý, nese za svá rozhodnutí odpovědnost a nechá věci plynout. A po svatbě se nic nezměnilo. Naopak, Ala se uvolnila, byla ještě vzornější hospodyní a dělala všechno pro to, aby byl manžel šťastný. I Raisa Nikolajevna se časem uklidnila, když viděla, jak se snacha k synovi chová.
Život mladých lidí se pomalu usazoval a oni si to užívali. Neštěstí přišlo ve chvíli, kdy ho nikdo nečekal. Matvej se vrátil z práce a zjistil, že Ala brečí a balí si kufr. Její matka jí zavolala, že Vasilisa těžce onemocněla.
Neznali ani diagnózu, ale bylo to vážné. Ala chtěla okamžitě jet za ní. Když jí Matvej nabídl, že pojede s ní, žena ho překvapeně odmítla. Řekla, že teď potřebuje být se svou rodinou sama a že ho nechce zatěžovat.
Slíbila, že mu bude psát a volat. Loučení bylo smutné. Matvej chtěl jet s ní, ale Ala ho jemně odmítla s tím, že zítra musí do práce a nechce, aby se trápil na nádraží. Poslechl ji.
Několik dní si psali. Ala volala jen zřídka, ale zprávy posílala často. Stav její sestry se podle jejích slov jen zhoršoval. Matvej cítil, že mu něco neříká, že je situace horší, než připouští.
Každý den byla v hlase smutnější. Jednou večer byl rozhovor obzvlášť těžký, a Matvej nemohl usnout. K ránu si vzal prášky na spaní a spal až do půl jedenácté. Když se probudil, byl v šoku.
Okamžitě se začal chystat do práce. Řítil se městem, porušoval předpisy, ale uvízl v koloně. Nervózně podupával a najednou jeho pohled sklouzl na ženu stojící u chodníku. Ztuhnul.
Byla to Ala. Měla na sobě šaty, které jí sám koupil. Nemohl uvěřit vlastním očím. Včera večer mluvil se ženou, která byla tisíce kilometrů daleko u lůžka nemocné sestry.
Co tady dělá? V hlavě se mu honily myšlenky, ale rozhodl se, že nebude jednat unáhleně. Zastavil auto a začal ji pozorovat. Čekala na někoho.
Netrvalo dlouho a přišel k ní elegantně oblečený muž kolem čtyřiceti. První myšlenka byla jasná: nevěra. Chtěl z auta vyskočit a udělat scénu, ale přemohl se a rozhodl se počkat. Manželka a neznámý muž vešli do kavárny, kde si sedli na terasu.
Matvej dobře viděl, že rozhovor není přátelský. Ala vypadala nervózně, muž naopak spokojeně. Po chvíli prudce vstala a odešla. Muž jí něco volal přes rameno.
Matvej se rozhodl, že ji bude následovat. Šla dlouho, neustále se ohlížela a chodila v kruzích, jako by se snažila zbavit případného pronásledovatele. Najednou rychle zmizela ve vchodu jednoho domu. Matvej se schoval a čekal, jestli se nevrátí.
Nechtěl s ní mluvit. Teď už věděl, že je skvělá lhářka. Vrátil se k autu a přemýšlel, co dělat. Nemohl se obrátit na policii, neměl důkazy.
Na soukromého detektiva se mu nechtělo. Pak si vzpomněl na kolegu Alexeje. Tichý ajťák, o kterém Matvej věděl, že je ve skutečnosti brilantní hacker. Kdysi se o tom náhodou dozvěděl a Alexej mu slíbil, že mu pomoc oplatí.
V práci se nejdřív omluvil šéfovi s vymyšlenou historkou o zaseknutém výtahu, ve které mu uvěřil. Potom vyhledal Alexeje a požádal ho o pomoc. Chtěl všechny informace o své ženě. Alexej se nejdřív bránil, protože prolomení databází je trestný čin.
Ale když slyšel, o co jde, uklidnil se. Řekl, že je to pro něj hračka a že vše bude mít do konce týdne. Matvej se celý den soustředil na práci, jen aby nemyslel. Když mu Ala večer napsala, odpověděl jí obvyklým tónem a vydržel hrát svou roli.
Když se jí pak zeptal na sestru, vymlouvala se, že nic nového není, a on jí předstíral soucit. Byl fascinován tím, jak dokonale lže, když zná pravdu. V neděli ráno nemohl vydržet a jel k domu, kam Ala zmizela. Čekal celý den, ale nikdy nevyšla.
Kolem šesté večer mu zavolal Alexej. Měl všechny informace, ale řekl, že se mu to nebude líbit. Matvej okamžitě jel domů a za chvíli tam byl i Alexej. Když mu Alexej položil na stůl složku, Matvej nechápal.
„Tvoje žena neexistuje. Žádná Ala nikdy nebyla. Má falešné doklady, kvalitní padělky. A mimochodem, nejsi ani ženatý.
V pase máš jen razítko,“ řekl. Matvej byl v šoku. Nedokázal uvěřit, že žena, se kterou žil dva roky, je někdo úplně jiný. Když Alexej odešel, sesunul se Matvej bezmocně na podlahu.
Přemýšlel, co má dělat, a došlo mu, že jediná správná cesta je jít na policii. Nechtěl čekat, až mu Ala dá další falešné vysvětlení. Udělal těžké rozhodnutí a vydal se na policejní ředitelství. Službu konající policista ho poslal za kriminalistou.
Matvej mu vše vylíčil. Když došlo k tomu, že je manželství fiktivní, policista ožil. Chtěl vidět fotografii ženy. Když mu ji Matvej ukázal, policistovi se zajiskřilo v očích.
Pak odešel a vrátil se s nadřízenými. Ptali se ho znovu na to samé a ukazovali mu fotografii muže z kavárny. Matvej ho bez váhání poznal. Nechali ho čekat v kanceláři.
Chodily kolem něj desítky lidí, kteří si ho prohlíželi. Čekání se protahovalo. Nakonec se vrátil Michail Jurjevič a nabídl mu cigaretu. „Tak co ti mám říct?
Namočil ses v tom až po uši, chlapče,“ začal. Vyprávěl mu příběh ženy, která se ve skutečnosti jmenovala Alžběta. Pocházela z problémové rodiny a už ve čtrnácti se zapletla s klukem z party, která páchala brutální zločiny. Aktivně se podílela na loupežích, které někdy končily smrtí obětí.
Později se rozhodla odejít a udat své komplice. Měla se sejít s vyšetřovatelem, ale už se nedostavila. Zmizela. Policie si myslela, že je mrtvá.
Gangsteři po ní pátrali. Uplynuly tři roky, než se našla. Muž, se kterým se Matvej viděl v kavárně, byl zástupce šéfa toho gangu a její bývalý milenec. Chtěl, aby se vrátila.
Policie ji už ale zadržela. Matvej celou dobu jen nevěřícně poslouchal. Žena, kterou miloval, byla monstrum. Policista mu dal nahlédnout do spisů, kde figurovala jako organizátorka i přímá spolupachatelka hrozných zločinů.
Seděl tam až do rána, listoval papíry a snažil se pochopit, že se tohle opravdu stalo. Když konečně odešel z budovy, byl to úplně jiný člověk. Musel se smířit s tím, co se stalo, a učit se znovu žít.
Věděl, že to bude těžké, a mohl jen doufat, že jeho příští láska nebude mít ve skříni tak děsivé kostlivce.