Veře se třásly ruce, když si nalévala druhou sklenku vína. Před chvílí se na ni Sergej podíval tak, že jí to vzalo dech. Ne obdivem, jak doufala, ale pohrdáním. Téměř nenávistí.
Na židle visely ty šaty. Krásné, tyrkysové, s odhalenými zády. Ještě před hodinou se v nich cítila jako mladá a přitažlivá žena. Teď jí připadaly jako důkaz něčeho, co nechápala.
Nebo spíš jako záminka. Vybírala je s Alenou, svou nejlepší kamarádkou. Alena byla vždycky výrazná, hlučná a průbojná. Tahala Veru po obchodech a odmítala její návrhy na skromné a tmavé modely.
„Co pořád koukáš po těch babičkovských hadrech? Vždyť ti není ani padesát. Podle dnešních měřítek jsi mladá žena. “
Vera se bránila: „Ale já mám dvě vnoučata.
“
„No a co? Já jsem taky stejně stará a mám školáka. To neznamená, že musíme vypadat jako stařeny. “
Nakonec Vera poslušně zkusila šaty, na které by se sama nikdy ani nepodívala.
Tyrkysová barva, délka nad kolena, odhalená ramena. K jejímu překvapení jí to slušelo. V zrcadle najednou neviděla hospodyňku ani babičku, ale zajímavou ženu. Po dlouhé době se jí zlepšila nálada.
Firemní večírek Sergeje se blížil. Vera se těšila. Chtěla se před manželem ukázat krásná. Chtěla, aby se v jeho očích znovu mihlo to světlo, které tam kdysi bývalo.
Už si ani nepamatovala, kdy ho viděla naposledy. Kdysi ji Sergej nosil na rukou. Seznámili se na ulici, když šla s kamarádkami a on se prostě přidal. Vyprávěl jim historky, bavil je a oči nespustil z Věry.
Říkal, že je jeho osud. Že je zářivá, krásná a skromná. V posledním ročníku zjistila, že čeká dítě. Bála se jeho reakce, ale Sergej ji objal a zeptal se: „Věro, souhlasíš, že budeš mou ženou?
“ Vzali se. Vychovali syna Péťu. Vera je chtěla jít do práce, ale Péťa po nástupu do školky pořád marodil. Vera musela zůstat doma.
Když Péťa konečně povyrostl a Vera si našla práci, čekalo ji překvapení. Těhotenství. Dvojčata. Irina a Alisa se narodily předčasně.
Byly slabé a často nemocné. První roky jejich života byly pro Veru nekonečným kolotočem nemocnic a rehabilitací. Sergej vydělával, aby měli všechno, ale fyzicky pomoci nemohl. Vera se rozpustila v dětech a starostech a úplně zapomněla sama na sebe.
Čas letěl. Děti vyrostly. Péťa vystudoval a založil rodinu, Vera se stala babičkou a její štěstí neznalo mezí. Dvojčata šla na univerzitu.
Irina byla ambiciózní modelka, Alisa zpěvačka v kapele. Dům byl velký a krásný, zahrada kvetla. Měli všechno. Jenže Vera a Sergej se od sebe nenápadně vzdálili.
Mluvili spolu jen o dětech. Večer byl Sergej přítomen tělem, ale duchem někde jinde. Neustále si psal nebo telefonoval. A pak přišla pozvánka na firemní večírek.
Sergej ji zmínil mimochodem a rádoby lhostejně: „Tě prosím, snaž se vypadat slušně. Je to pro mě důležité. “
Vera to chytla jako poslední šanci. Šla ke kosmetoložce, začala cvičit a s Alenou vybrala ty šaty.
Líčení jí udělal vizážista. Cítila se skvěle. Večer oslavy čekala na Sergeje před zrcadlem. Když se ozval klíč v zámku, srdce jí bušilo.
Seběhla po schodech naproti němu s úsměvem na tváři. Sergej se na ni chvíli díval. Pak řekl: „Ty ses co vyparádila jak klaun? Ty šaty jsou krátké a vyzývavé, jako pro mladou holku.
Sedí to na tobě jak sedlo na krávě. Vždyť jsem tě prosil, abys koupila něco elegantního. Tobě už se nehodí. Proměnila ses v domácí kvočnu.
Přibrala jsi. Jak se mám s tebou ukázat před slušnými lidmi? Všichni mají manželky, jak se patří, a já mám sud v lehkovážných šatičkách. “
Vera stála jako opařená.
Snažila se něco říct, ale hlas se jí třásl. „Mě už taky není osmnáct,“ vykoktala. „To mi povídej,“ odsekl Sergej a práskl dveřmi od ložnice. Když se za deset minut vrátil oblečený do saka, vypadal klidněji.
„Promiň, unesl jsem se. Ale na večírek pojedu sám. Řeknu, že jsi onemocněla. V takovém stavu se tam ukázat nedá.
Ještě by se mi smáli. “
Vera jen poslušně přikývla. Seděla v kuchyni a plakala. Sergej odešel z domu v dobré náladě.
Ve skutečnosti se styděl za to, jak jeho žena vypadá. Manželky jejích kolegů byly mladé a štíhlé, jako modelky. A on se nechtěl ukazovat se svou „slepicí“. Navíc doufal, že se na večírku sblíží s Alou, novou pracovnicí z personálního oddělení.
Byla to mladá zrzavá dívka, nemožné od ní odtrhnout zrak. Sergej se snažil nemyslet na to, že by mohla být stejně stará jako jeho syn. Měl už předtím drobné aférky, o kterých Vera nevěděla. Výčitky svědomí neměl.
Myslel si, že si za to může manželka sama. Celý život mu sedí na krku, má peníze, ale nestará se o sebe. Den před večírek se rozhodl, že Veru s sebou nevezme. Jen musel vymyslet, jak to udělat.
A pak viděl ty šaty. A bylo to. Vytkl jí její vzhled a ona se urazila. Vera zůstala doma.
Plakala, a pak zavolala Aleně. Přítelkyně za ní hned přijela. Popíjely víno a Alena řekla: „Sergej se k tobě chová konzumně už dlouho. Milenku má určitě.
Mám na to oko. “
Vera jí nevěřila. Ještě před pár dny by ji něco takového ani nenapadlo. Ale byla zraněná a zmatená.
A tak s Alenou vymyslely plán. Že Veru do té restaurace odvezou, ona tam řekne Sergejovi, že odchází, jen aby se ho vyděsila. Ať si uvědomí, co má. Jenže před restaurací viděly, jak Sergej objímá mladou zrzavou ženu a nastupuje s ní do taxíku.
Líbali se. „Tak teď už víš všechno,“ řekla Alena. Vera mlčky přikývla. V tu chvíli pochopila, že tohle už neodpustí.
Odjela k Aleně. Ráno se vrátila domů pro věci a doklady. Sergej tam ještě nebyl, byla noc s tou dívkou. Na kuchyňském stole nechala vzkaz: „Vím, s kým jsi strávil noc.
Na rozvod požádám sama. Na majetek si nečiním nárok. “
Sergej se vrátil domů až večer. Dům byl prázdný a tichý.
Našel vzkaz a poprvé pocítil, že to možná přehnal. Ale pak mu zavolala Ala a všechno mu to vynahradila. Sergej odjel s Alou k moři. Tam ho ale dívka po pár dnech vyměnila za mladého německého podnikatele.
„Možná, ale uznej, výhodná transakce,“ řekla mu na rozloučenou. Sergej se vrátil domů sám. Opil se rumem. Pak se v jeho životě objevila Veronika, krásná brunetka.
Nevydržela dlouho, protože doma nedělala nic. Pak další dívky, všechny mladé a lehkovážné. Pak Elena, chytrá a krásná, ale chtěla děti. To Sergej nechtěl.
Nechtěl znovu vychovávat děti, nechtěl doma křik a rozházené hračky. Nakonec zůstal úplně sám. Dům ho děsil tichem. Děti se na něj urazily.
Petr mu občas ještě zvedl telefon a právě od něj se Sergej dozvěděl, že Vera je v pořádku. Vera se u Aleny dlouho neohřála. Našla si práci. Začínala od nuly, na nejnižší pozici.
Ale ukázalo se, že je pracovitá a učenlivá. Za necelé dva roky se stala vedoucí oddělení. Pokračovala v posilovně, chodila ke kosmetoložce, změnila image. Cítila se konečně potřebná a důležitá.
Byla šťastná. A pak potkala Andreje. Byl to rozvedený muž, kterého žena podvedla. Odešel jen se zubním kartáčkem.
Měli si co říct. Rozuměli si beze slov. Sestěhovali se a vzali se. Alena se za kamarádku upřímně radovala: „S ním jsi rozkvetlá.
To je skutečné ženské štěstí. “
„A to všechno díky těm šatům,“ usmívala se Vera. „To si nemyslím,“ nesouhlasila Alena. „K tomu to stejně směřovalo.
Kdyby nešaty, bylo by to něco jiného. “
Vera jí nevěřila. Ale ty šaty teď zaujímaly čestné místo v jejím šatníku. Občas si je oblékla na procházky s Andrejem.
A on pokaždé obdivoval, jak tyrkysová barva zvýrazňuje odstín jejích očí.