Medaile za sýr, kterou jí položil na stůl, ji měla obměkčit. Ale Sára věděla, že některé rány se nezahojí ani zlatem. Její sýr voněl domovem, zatímco on jí nabídl jen ticho. Když odcházela zpátky…

Sára se kousla do rtu a vstala od stolu. Vzala si staré boty a šla s Broňou do ohrady podojit kozy. Když koza couvla a drkla ji do ramene, Sára se jen lehce usmála. Večer nalila mléko do měděného kotle a tiše ho zahřívala.

Thumbnail

Druhý den ukrojila kus nepovedeného sýra. Sára ho osolila a s neklidem v srdci ho odnesla do kamenného sklepa. Ochutnala oba kusy, chyby si uložila do paměti a zbytek nechala zrát. V sobotu se s vozíkem vydala dolů do městečka.

Na tržišti rozložila sýry na dřevěnou desku. Kráčela dál do středu trhu, kde stála restaurace, v níž pracoval Marek. Když vstoupila, Marek na ni už čekal. Sevřela balíček v dlaních a podala mu ho.

Ochutnal a řekl: „Musíš vzít svůj horský sýr do soutěže. “ Sára jen mlčky přikývla. Venku nad údolím barvily červánky oblohu do červena. Cestou zpátky do hor jí do tváře dul studený vítr šumavských kopců.

Týden se připravovala s maximálním soustředěním. V neděli večer stála u okna a dívala se do tmy. Paní Libuše si utřela ruce do zástěry a beze slova odešla do svého pokoje. Sára tiše seděla a hleděla do tmavého údolí.

V pondělí ráno si sbalila kufr. Pan Ladislav vstal, došel do kouta a vzal ho. Matka jí vtiskla do rukou chléb a šálu. „Pravdala ses a teď patříš do domu svého muže,“ řekla.

Sára chtěla utéct zpátky do hor, ale neudělala to. „Nech ji tu aspoň do zítřka,“ prosila. Když dorazili, Broňa zatlačila do dveří a odvedla Sáru do malé světničky vedle seníku. Druhý den ráno ji probudilo tiché bečení.

Okamžitě vstala a vyběhla ven. Malé kůzle leželo v seně. Sára vzala jedno do rukou a u srdce se jí sevřelo. Slzy jí tiše kapaly do srsti toho malého stvoření.

Večer se vrátila domů a potkala Libora. Stál s rukama v kapsách a díval se do země. „Vzal jsem tvůj sýr do soutěže,“ řekl a položil jí na stůl zlatou medaili. Sára se dívala na medaili, ale slova jí nešla přes hrdlo.

Libor se jí neodvážil podívat do očí. Šel nahoru do ložnice a lehl si. Šárka ležela vedle něj s otevřenýma očima a hleděla do stropu. Ráno odjela bez rozloučení.

Když se v podvečer vracela zpátky do hor, vítr jí dul do tváře. Podívala se dolů do údolí, kde se městečko halilo do zlatavého světla. Sára se usmála a zrychlila krok.