Email přišel v obyčejné úterý odpoledne. Seděla jsem u kuchyňského stolu s rozpočtem rodinných výdajů, když se ozvalo upozornění. Odesílatel: Notářský úřad Brno střed. Předmět: Oznámení o dědickém řízení.
Málem jsem to smazala jako spam. Ale jméno v záhlaví bylo moje, adresa taky. A pak jedno jméno, které jsem deset let nepoužila – továrna po dědovi. Máma vždycky říkala, že už dávno neexistuje.
Že se prodala, že z ní nic nezbylo. Tři minuty jsem četla ten dopis znovu a znovu, dokud mi nedošlo, že to není omyl. Že panství, o kterém jsem nikdy neslyšela, na mě čeká.