Marie Nováková se toho Štědrého dne probudila s nadšením, které v sobě nosila posledních padesát let. Její byt v pražském Karlíně voněl cukrovím a vánočkou, stůl byl prostřený pro osm lidí a na kredenci čekaly pečlivě zabalené dárky. Všechno bylo připravené na dokonalé Vánoce, na které se těšila celý rok. Kolem poledne zavolala synovi Petrovi, aby si potvrdila čas příchodu.
„Mami, volám ti zpátky. Jsem zrovna v práci,” řekl rychle a zavěsil. Marie se zarazila. Myslela si, že má Petr na Štědrý den volno, ale řekla si, že dnešní doba je prostě jiná.
Zavolala tedy dceři Lence. „Ahoj mami. Nemůžu teď mluvit. Jsme na nákupech.
Uvidíme se večer,” ozvalo se z telefonu a hovor skončil. Marie pokrčila rameny. Děti jsou přece jen zaneprázdněné přípravami, utěšovala se. K večeru zkusila volat znovu.
Petrovi se telefon ozýval jen do prázdna. Když se konečně dovolala Lence, z reproduktoru se valil hluk veselé párty. „Sotva tě slyším,” křičela Lenka. „No jo, sorry, mami, zapomněl jsem ti to říct.
My dneska nejdeme. Petr taky ne. Máme jiné plány. ”
Marie držela telefon v ruce a poslouchala prázdno na druhém konci.
Stůl zůstal prostřený. Kapr v kuchyni čekal na usmažení. Dárky zůstaly ve skříni. Večer se posadila do křesla a dívala se na televizi.
Štědrý večer měl trvat do půlnoci, ale ona seděla sama. Kolem půlnoci ulehla do postele, ale nemohla usnout. Vstala, sedla si ke kuchyňskému stolu a otevřela si deník, který vedla padesát let. Pak vytáhla telefonní seznam a zavolala své sestře Aně do Brna, se kterou se roky nestýkala.
Druhý den ráno seděla ve vlaku do Brna. Cesta jí dala čas na přemýšlení. Když se vrátila do Prahy, byla to jiná Marie. „Je to investice do budoucnosti,” řekla si a posadila se zpět do svého křesla.
Zaregistrovala se do klubu pro seniory, kde se konaly nejrůznější aktivity. Začala žít. Když o dalších Vánocích znovu zvonil telefon a Lenka se ptala, co dělá, odpověděla: „Jedu se svými novými přáteli na výlet do Karlových Varů. ” A když ji Ana pozvala do Brna, odpověděla bez váhání: „Určitě přijedu, už se moc těším.
” Už nikdy nečekala na nikoho, kdo nepřišel. Už si našla ty, kteří přišli sami.