Sousedé zespodu zase řvali tak, že se mi třásly stěny. Vrátila jsem se z další služební cesty a jediné, co jsem chtěla, bylo ticho. Místo toho mi z jejich křiku a dunění televize bušila hlava. Už jsem to nemohla vydržet.
Rozhodla jsem se, že s tím končím. Ušetřila jsem si dost na to, abych si konečně pořídila vlastní dům. Zavolala jsem kamarádovi Michalovi, který dělá realitního makléře, a řekla jsem mu, ať mi najde něco klidného, s velkou zahradou a hlavně s normálními sousedy. Za pár dní mi zavolal, že má něco, co bude stát za to.
Prý dům s obrovskou zahradou, úplně stranou od rušných silnic, v malé uličce, kde žijí jen starší lidé. Znělo to jako sen. Hned jsem se tam jela podívat. Dům byl překrásný.
Vnitřek byl čistý a světlý, zahrada vzadu byla velká a klidná. Hned za plotem seděla na lavičce paní Nováková, milá starší dáma, která mi řekla, že tu žije už dvacet let a že je tu naprostý klid. Přes ulici bydlel pan Svoboda, příjemný pán v důchodu, a druhý soused byl prý mladý pár s malým dítětem. Znělo to dokonale.
Druhý den jsem to Michalovi potvrdila. Kývl a řekl, že to zařídí. „Zařídím to co nejrychleji,“ slíbil. „Než se naděješ, budeš bydlet tam.
“ A měl pravdu. Za pár týdnů jsem držela klíče od svého nového domu. První noc byla jako zázrak. V noci takové ticho, že jsem spala bez špuntů do uší, poprvé za roky.
Cítila jsem se konečně v bezpečí. Pak jsem odjela na služební cestu do zahraničí. Byla jsem pryč asi deset dní. Po návratu jsem šla rovnou domů a nestačila se divit.
Uvnitř bylo všechno čisté, voňavé, uklizené. Vlastně dokonale uklizené, až na to, že jsem nic takového neudělala. Řekla jsem si, že jsem asi jen zapomněla. Ale pak mi došlo, že květiny ve váze na stole jsou čerstvé.
Kdo mi nakoupil čerstvé květiny, když jsem nebyla doma? Začala jsem být nervózní. Zkontrolovala jsem dveře i okna, všechno bylo zamčené. Neměla jsem tu žádné příbuzné, kteří by měli klíče.
Vlastně jsem měla, ale ti by se sem nikdy nedostali. Pak jsem se rozhodla, že nainstaluju kamery. Technik je namontoval ke všem vchodům i do obývacího pokoje. Druhý den jsem odletěla na další služební cestu.
V noci v hotelu jsem otevřela aplikaci a podívala se na živý přenos. Nejprve jsem viděla prázdný obývák. Pak se na záběru objevila paní Nováková, jak otvírá dveře od mé zahrady a klidně vchází dovnitř. Za ní šel pan Svoboda a mladý pár od vedle.
Chodili po mém domě, jako by to byl jejich vlastní. Seděli na mé pohovce, pili z mých sklenic, otevírali mé skříně. Krev se mi vařila v žilách. Byla jsem mimo město a moji sousedé, ti hodní lidé, kteří mi slibovali klid, se mi vloupali do domu.
Vrátila jsem se o den dřív. Zaparkovala jsem před domem a šla rovnou dovnitř. Uvnitř seděli všichni čtyři u mého stolu, popíjeli kávu a smáli se. Na stole byly dorty a talíře.
Vypadali, jako by tu měli vlastní rodinnou oslavu. „Co se tu děje? “ vyhrkla jsem. Paní Nováková se na mě usmála, jako by se nic nestalo.
„No, přišli jsme se podívat, jak se ti daří. Mysleli jsme, že jsi ještě na cestě. “
„Tohle není návštěva! Tohle je vloupání!
Jak se odvažujete chodit do mého domu, když nejsem doma? “
Pan Svoboda se zasmál. „Neblázni, Renato. My jsme tu prostě jen pomáhali.
Kdo jiný by se ti staral o dům, když jsi pořád pryč? “
„Já jsem vás o nic nežádala! “ křičela jsem. Ale oni se jen zvedli a začali si oblékat kabáty.
Paní Nováková se na mě chladně podívala a řekla: „No, když mi nevěříš, tak se nebudu obtěžovat ti cokoli dalšího říkat. “
A pak prostě odešli, jako by se nic nestalo. Nechali mě stát uprostřed obýváku, nad stolem plným jejich talířů a zbytků jídla. Zavolala jsem policii.
Hlídka přijela za půl hodiny. Když jsem jim přehrála záznam, policista jen přikývl. „Vloupali se do vašeho domu, to je jasné porušení zákona. Máte tu důkazy, podáme trestní oznámení.
“
Moje sousedé, ti milí lidé, kteří mi slibovali, že tu bude klid, skončili u soudu. Nakonec nešli do vězení, ale dostali vysoké pokuty. Jenže já jsem si po té zkušenosti připadala hrozně. Vlastní sousedé, kterým jsem věřila, mi vloupávali do domu.
Znělo to neuvěřitelně, ale byla to pravda. Nakonec jsem si nechala vyměnit všechny zámky, přidala další kamery a už jsem nikdy nikomu nedala klíče od svého domu. Už nikdy.