Sebastian vstoupil do ložnice a jeho tvář byla bledá jako stěna. Klára okamžitě zvedla hlavu od toaletního stolku, protože věděla, že tento výraz zná – něco se pokazilo dřív, než vůbec stačili vyrazit. „Musíme odjet hned,“ řekl a jeho hlas byl napjatý. „Než se rozední.
“
„Co se stalo? “ zeptala se a vstala. Místo odpovědi přešel k oknu a zadíval se do temné ulice. Déšť bušil do skla a on si promnul unavené oči.
„Malvern ví o tom dopise. Někdo mu řekl, že ho máme. “
Klára sevřela okraj sukně. Ten dopis byl pro ně nebezpečím i záchranou zároveň.
Obsahoval jména, která měla zůstat navždy pohřbená, a pokud by se dostal do nesprávných rukou, zničil by nejen je, ale i polovinu londýnské společnosti. „Jak to zjistil? “
„To je jedno. Musíme zmizet, dokud ještě můžeme.
“
Za hodinu už seděli v kočáře, který se prodíral blátivými cestami ven z města. Klára cítila, jak jí chlad proniká až do kostí, a Sebastian mlčky hleděl do tmy, jako by z ní každou chvíli mělo vyskočit nebezpečí. Pak se ozvalo zadunění – kola se zachvěla, když kočár zpomalil. „Muž na koni!
“ zakřičel kočí. Sebastian strhl záclonu. Za nimi se v dešti rýsovala silueta jezdce, který bičoval koně k maximální rychlosti. „Drž se,“ řekl a jeho hlas byl tvrdý jako ocel.
Kočár se rozjel rychleji, ale cesta byla rozmoklá a kola se bořila do bahna. Klára slyšela, jak se jezdec přibližuje, a když se kočár naklonil do zatáčky, ztratil kontrolu. Sevřela sevření na sedadle, ale náraz přišel dřív, než stačila cokoli udělat – kočár se převrhl a svět se roztočil v tříštící se tmě. Když se probrala, ležela na zemi a déšť jí bičoval tvář.
Sebastian stál nad ní, s krví na čele, a v ruce svíral mužskou hůl, kterou předtím nikdy neviděla. Vedle nich byl povalený kůň a na zemi muž, který je pronásledoval – Malvern, s tváří zkřivenou vzteky. „Dej mi ten dopis, Sebastiane,“ sykl a zvedal se ze země. „A možná ti nechám aspoň život.
“
Sebastianův pohled byl klidný, ale Klára viděla, jak se mu chvějí ruce. „Toho dopisu se nikdy nedotkneš. “
A pak se Malvern vrhl vpřed. Všude byl chaos – křik, metalický zvuk úderů, a Klára běžela, ani nevěděla kam, jen aby se dostala z dosahu.
Když se ohlédla, viděla Sebastiana, jak se ohání holí proti Malvernovu noži. Pak se ozval výstřel. Nejdřív si myslela, že to přišlo odněkud z lesa. Ale když se Sebastian zapotácel a klesl k zemi, pochopila, že to byl Malvern, kdo měl skrytou pistoli.
„Sebastiane! “ vykřikla a vrhla se k němu. Malvern stál nad nimi, s kouřící pistolí v ruce, a usmíval se. „Řekl jsem, ať mi dáš ten dopis.
“
Sebastian se zasmál, i když na rtech měl krev. „Už ho máš kde? “
Klára sáhla do svého živůtku, kde celou dobu ukrývala zašitý dokument. Věděla, že je to jediná věc, která je může zachránit – ale zároveň i zničit.
Když ho vytáhla, světlo měsíce dopadlo na pečeť, která byla rozlomena napůl. „Chceš ho? “ řekla a její hlas byl pevný, i když se jí třásla kolena. „Tak si pro něj pojď.
“
Malvern udělal krok vpřed. Klára ucouvla k okraji útesu, který za nimi čněl do tmy. Vítr jí trhal vlasy a ona cítila, jak jí studený pot stéká po zádech. „Jestli ho hodíš, ztratíš všechno,“ řekl pomalu.
„Ty i tvůj mrtvý manžel. “
Klára se podívala na Sebastiana, který ležel v kaluži krve, a pak na muže, který jim chtěl vzít vše. „Ty myslíš, že mám ještě co ztratit? “ zašeptala a otevřela dlaň.
Vítr sebral dopis a odnesl ho do tmy. Malvern zařval vzteky a vrhl se k ní, ale Klára uskočila stranou – a on se sám zřítil přes okraj útesu, zmizel v mlze a tmě. Ticho bylo ohlušující. Klára se otočila k Sebastianovi, klekla si vedle něj a přiložila ruku na jeho hruď.
Jeho prsty se pohnuly a sevřely její dlaň. „Ty jsi blázen,“ zamumlal slabě. „Ty jsi měl zemřít,“ odpověděla a její hlas se konečně zlomil. „Ale ne tady.
Ne takhle. “
O několik měsíců později, když se jizvy zahojily a oni se vrátili do Westberry House, stála Klára v dětském pokoji a držela v náručí malé dítě. Oknem pronikal první jarní paprsek a na parapetu ležel dopis, který nikdy neodevzdala – ten pravý, který vyměnila za falešný v noci na útesu. „Je po všem,“ řekl Sebastian tiše ve dveřích.
„Ne,“ odpověděla a podívala se na dítě. „Tohle je teprve začátek. “