Valenta až do dnešní noci nikdy nevkročil do pokojů pro služebnictvo. Když ale uslyšel tlumený vzlykot z kuchyně v suterénu, něco v něm povolilo. Aneta stála u dřezu s rukama ponořenýma do mýdlové vody, slzy jí tiše stékaly po tvářích a mizely v pěně. Lítací dveře za ní zavřely.
Cukla sebou tak prudce, že div neupustila těžkou pánev. Srdce jí zběsile bušilo do pohmožděných žeber, ale neotočila se. „Když nezaplatím exekutorům, do konce roku mi vezmou byt,“ řekla tiše, jako by mluvila sama k sobě. Roman ji zahnal do kouta, nevyhrožoval do větru.
„Dlužíš 50 000 za lékařskou péči,“ pronesl, aniž by zvedl oči od ciferníku. Anetin hlas klesl do ponižujícího šepotu. „Řeknu, že v pátek přijde ke mně do bytu a dokončí to, co začal. “
Nikdy předtím neviděla toho muže tak bledého.
Roman otevřel dveře a nechal do osvětlené kuchyně proniknout slabé světlo chodby. Závora byla z masivního kusu mosazi, hluboce zapuštěná do zesíleného rámu. Scházeli dolů po schodech do suterénu, tlumené světlo vrhalo dlouhé stíny do tváří. Voda odtékající do výlevky se zbarvila do špinavě růžova.
„Roman už do práce nepřijde,“ řekl Kamil. „Dej si ho do sáčku. “ Mluvil o něm, jako by to byl předmět, ne člověk. Valenta stál opodál a sledoval, jak Aneta poslušně vytahuje z kapsy složený papír.
„Já jenom ťukám do klávesnice,“ zopakovala pevným hlasem, pečlivě papír složila a schovala si ho zpět. Kamil ji chvíli pozoroval, pak se otočil. „Jdu do pracovny. “
V 6 hodin dorazil Hnek do účtárny ve druhém patře.
Vzal papír, podíval se na čísla – 55 000. Aneta stála ve dveřích, ranní světlo jí dopadalo do tváře a odhalovalo unavené vrásky kolem úst. Zaváhala, pak pomalu zatlačila vozík dovnitř. Milion 200 000 Kč za jednu řadovou zaměstnankyni nebyl žádný firemní výdaj.
Nikdo se jí nedíval do očí. Otok kolem oka splaskl do nevýrazného nažloutlého stínu, modřiny na krku bledly do hnědavých otisků ve tvaru palce. Viktor si nalil na dva prsty burbonu. „Když šéf vejde do místnosti, nezůstáváš tam postávat.
“ Musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do tváře. Dveře byly do kořán. „Musíš chápat, že se dobrovolně stavíš přímo do epicentra výbuchu,“ řekl a otočil se čelem do salonu. Nemluvili o Radkovi, nemluvili o těch 50 000.
Matná žárovka na stropě praskla a uvrhla komůrku do tmy. Sama se rozhodla postavit do dosahu výbuchu. Viktor ji zatáhl do hlavního apartmá a kopnutím za nimi zabouchl těžké mahagonové dveře. Ustoupil o krok zpět a ukázal do tmavého otvoru.
„Áďo, vlez do té zatracené místnosti,“ řekl úsečně a udělal k ní krok. Její oči byly do kořán, plné děsu, ale zároveň dravé a vzdorující. „Sám jste mě vtáhl do dosahu toho výbuchu,“ odpověděla. Vnitřní uzavírací mechanismus hlasitě kovově cvakl a uzavřel je do absolutního temného ticha.
Nalila dezinfekci přímo do vstupní rány. Vetřelci byli do jednoho zlikvidováni. Stráže před nimi uhýbaly jako moře, oči držely zabodnuté do země. Roman nešel do své pracovny ani doVelína.
Strčil do lítacích dveří a vešel do suterénní kuchyně. Voda stékající do odtoku zrůžověla, pak ztmavla do temně rudé a nakonec tekla čistá. Utřela si ruce do čisté utěrky a otočila se k němu. „Plazila ses přímo do křížové palby.
“
Věděla, že už není cesty zpět.