V chladné petrohradské kapli stála Elena před oltářem v tmavě šedých sametových šatech a s hustým černým závojem přes tvář. Pět let nosila smutek za manželem Michailem, který zahynul ve válce. Teď se prováděla za hraběte Vejna – muže, kterého neznala, ale který měl zaplatit dluhy jejího zesnulého otce. Její bratranec Juli stál u dveří s holí se stříbrnou hlavicí ve tvaru vlčí hlavy.
Byl to on, kdo ji dotlačil k tomuto sňatku. Vyhrožoval jí, že pokud odmítne, přijde o dům a její nemocná sestra Soňa zůstane bez léků. Elena neměla na výběr. Když hrabě Vein vstoupil, Elena ucítila pach mrazu, kůže a tabáku.
Byl vysoký, široký v ramenou, s jizvou táhnoucí se od spánku k čelisti. Kulhal na jednu nohu. Kněz začal číst modlitby, ale hrabě ho přerušil. Sundejte si závoj.
Jeho hlas byl chraplavý, ale něco v něm Eleně připadalo povědomé. Dohodli jsme se, že tento sňatek je obchod, odpověděla. Má tvář patří mně. Hrabě trval na svém.
Elena si závoj sundala sama. Když světlo svící dopadlo na její tvář, hrabě ztuhl. Ustoupil o půl kroku. Z jeho úst uniklo jediné slovo – Elena.
Bez chrapotu, bez tvrdé hraběcí dikce. Byl to hlas, který znala ze snů. Michail? zašeptala.
Hrabě se ale rychle ovládl. Blouzníte, milostivá paní, řekl chraplavě. Obřad pokračoval. Během výměny prstenů si Elena všimla malé půlkruhové jizvy na jeho pravém zápěstí.
Tu jizvu znala. Michail ji měl od mládí, když spolu odpalovali ohňostroje. Když hrabě odjížděl z kaple, Elena věděla, že si vzala svého mrtvého manžela – jen nechápala, proč se před ní zapírá. V kočáře na cestě na jeho panství se Michail posmíval jejímu pětiletému vdovství.
Prodala jste svého mrtvého manžela za zlato, řekl. Elena mu odpověděla, že prodala sama sebe, aby zachránila sestru. Michail ale mlčel. Až když dorazili na panství a spálil její černý závoj v krbu, Elena pochopila, že ji trestá za něco, co nikdy neudělala.
V následujících dnech se Elena snažila přežít v ledovém severním křídle. Jednoho dne ji našla v knihovně, jak čte dopis od Michaila z fronty. Sledoval ji, jak si ho tiskne k srdci. Její láska k němu byla skutečná.
Když v knihovně vypukla bouře a okno se rozbilo, Michail ji ochránil vlastním tělem. Neboj se, maličká moje, je to jen vítr, řekl čistým hlasem bez chrapotu. Elena ztuhla. Tak jí říkal jen Michail.
Elena prohledala jeho pracovnu. V zamčené skříňce našla dopisy a starý zlatý prsten s rytinou: Michail a Elena 15. září 1880. Její svatební prsten.
Když ji Michail přistihl, snažil se lhát, že prsten koupil jako válečnou kořist. Elena mu ale nevěřila. V salónu ho konfrontovala. Proč se přede mnou skrýváš?
zeptala se. Michail jí chytil zápěstí a z úst mu uniklo: Ptáš se za co, Ellie? To jméno znala jen ona a Michail. Maska konečně spadla.
Přiznal se. Psal jí ze zajetí, ale Juli zachycoval jejich dopisy. Poslal mu falešné dopisy, ve kterých Elena údajně psala, že na něj zapomněla. Michail uvěřil a vrátil se pod cizím jménem, aby zjistil, že má jeho žena přijmout nabídku bohatého cizince.
Elena se zhroutila. Řekla mu pravdu o Juliho vydírání, o Sonině nemoci, o tom, jak prodala všechny šperky, aby měla na léky. Michail jí uvěřil. Oba věděli, že Juli musí zaplatit.
Jejich plán byl jednoduchý – předstírat před Juliovými lidmi, že jejich manželství je nešťastné. Elena se přestěhovala do Michailovy ložnice, ale před služebnictvem hráli chladné manžele. V noci si vyprávěli o letech, která strávili odděleně. Když přijelo pozvání na ples v Mariinském paláci, věděli, že to je jejich šance.
Juli bude tam a oni mu musí ukázat, že věří v jeho plán. Na plese vystupovali jako nešťastná žena a její žalářník. Když ale baronka Naryškinová urážela Elenu, Michail to nevydržel. Zastal se jí a pak ji pozval k tanci.
Jejich tanec byl tak procítěný, že Juli viděl pravdu – nebyli proti sobě, ale spolu. V zimní zahradě Juli Elenu zastavil. Vyhrožoval jí, že pokud mu neukradne z Michailovy pracovny tajné dokumenty, předloží směnky soudu a zničí její rodinu. Elena předstírala, že souhlasí.
Pak se vrátila k Michailovi a řekla mu všechno. Michail se rozhodl jednat. Na plese před generálním gubernátorem obvinil Julie z vydírání. Juli se bránil a obvinil Michaila, že je podvodník, který se vydává za mrtvého hraběte Vejna.
Michail se odhalil a ukázal jizvu na rameni, která odpovídala popisu v jeho vojenském spisu. Elena vytáhla dopisy, které ukradla z Juliho archivu. Byly to důkazy o padělání směnek, o vydírání a o tom, že Juli věděl, že Michail žije. Gubernátor nechal Julie zatknout.
Po vítězství se vrátili na Michailovo panství. Ale místo oslavy se Michail odtáhl. Dal Eleně klíč od pokojů ve východním křídle a řekl, že spolu mohou žít jako přátelé. Bojím se, že mě nebudeš milovat, přiznal.
Elena vzala klíč, ale odmítla jeho nabídku. O několik dní později ho našla u starého rybníka, kde se před lety zasnoubili. Řekla mu, že mu odpouští, ale že nechce žít vedle něj jako cizí lidé. Miluji tě, Michaili, takového, jaký jsi teď, řekla.
Sundala mu z prstu prsten hraběte Vejna a hodila ho do zamrzlého rybníka. Pak mu podala starý zlatý prsten. Michail si ho navlékl. Miluji tě, Eli.
Pořád. O týden později se vzali znovu, tentokrát v malém venkovském kostele. Elena měla krémové hedvábí a věnec z bílých květů. Žádný závoj, žádné dluhy.
Michail si nechal udělat nový prsten a navlékl jí ho na prst. Tentokrát byli oba svobodní.