První pravidlo, jak přežít muže, jako je Kajetán Rus, zní: Nikdy neukazuj slabost. Druhé pravidlo: Nikdy ho nenechávej čekat. Sára té mrazivé úterní noci porušila obě. vklouzla do jeho soukromého salonku v Kontinentalu a s lehce se chvějícím hlasem se omlouvala za zpoždění.
Kajetánovi chyběl půl vteřiny k tomu, aby ji na dobro vyhodil„ V tom ale udělala krok do světla lampy„ Nemilosrdný šéf pražského podsvětí se zarazil„ Zahlédl krev na její zničené lodičce„ Všiml si, jak kulhá„ Čas byl jedinou měnou, kterou Kajetán Rus doopravdy uznával„ Peníze byly nekonečné„ moc pomíjivá„ ale čas byl zůstatek, který se jenom tenčil„ Kajetán seděl v zadním salonku Continentalu, luxusního steakhousu, který sloužil především k praní rodinných peněz„ a upíral zrak na zlaté ručičky svých hodinek patek Filip„ Bylo 9:10„ Ledve whisky mu dávno roztál„ a naředil Jantarovou tekutinu v břečku„ na kterou už neměl chuť„ Sára Millerová měla 10 minut zpoždění„ Sára nebyla žádná jeho pobočnice„ odborová předáčka„ zkorumpovaná radní ani konkurenční mafiánka„ Byla to odhadkyně umění„ obyčejná civilistka„ Dny trávila zaprášená v depozitáři muzea„ a po nocích ověřovala pravost kradených pláten ze 17„století„ která Kajetán udával na soukromých aukcích„ Byla tichá„ brutálně schopná„ a obvykle všude chodila o 15 minut dřív„ Kajetán ťukal těžkým stříbrným zapalovačem o mahagonový stůl„ Suché rytmické klepání„ Ten zvuk přiměl číšníka postávajícího u sloupu sebou trhnout„ Kajetánovi to bylo jedno„ V hlavě si přesně skládal slova„ kterými se Sárou zruší veškerou spolupráci„ Schopnosti nebyly omluvenkou pro neúctu„
Těžké dubové dveře restaurace se otevřely„ a dovnitř vnikl závan ledového pražského deště s tlumeným houkáním vzdálené sirény„ Vešla Sára„ Kajetánovi stuhla čelist„ Sledoval„ jak podává svůj promočený deštník hostezce„ Vypadala zuboženě„ Její trenčkot„ jindy bez poskvrnky„ byl na ramenou tmavý„ a nasáklý vodou„ Vlasy se jí lepily na tváře„ K salonku se sunula pomalu„ a neohrabaně„ „Pane Rusi„ hlesla„ Hlas měla pevný„ ale tenký„ a křehký„ „Moc se omlouvám„ Červená linka metra stála„ Musela jsem jít posledních šest bloků pěšky v tom liáku„ “ Kajetán jí nenabídl„ aby se posadila„ Jen si ji měřil zpod těžkého tmavého obočí„ Sára se třásla„ kapky deště jí stékaly z brady na klopu kabátu„ Kajetán v jejím obličeji hledal lež„ Ta jeho cynická část„ ta„ která ho udržovala naživu„ čekala výmluvu na nemocnou kočku nebo ztracený telefon„ Jenže Sára tam jen stála„ a tiskla si kožené desky k hrudi jako štít„ „Sedni si„ “ nařídil Kajetán„ Nebylo to pozvání„ Sára vklouzla na koženou lavici„ a v tu chvíli si toho Kajetán všiml„ Když přenesla váhu na pravou nohu„ prudce vydechla„ Bylo to nechtěné ostré zalapání po dechu„ V obličeji byla bílá jako stěna„ Do sedadla se prakticky sesula„ a spodní ret si zkousla tak silně„ až jí zbělel„ Kajetán sklouzl pohledem pod stůl„ Sářina levá noha byla natažená v nepřirozeném úhlu„ Černé punčocháče měla od kolene dolů roztrhané„ a její bota„ jednoduchá černá lodička na nízkém podpadku„ byla sedřená„ Ne„ nebyla jen sedřená„ Kůže byla rozervaná„ zamazaná tmavým bahnem„ a něčím hustším„ tmavším„ a vlhkým„ krví„ Kajetánovo podráždění okamžitě vyprchalo„ Nezměnilo se však v obavu„ Stvrdlo v chladné absolutní soustředění„ Pohledem střelil zpátky do Sářiny tváře„ Právě rovnala desky na stůl„ a předstírala„ že se jí netřesou ruce„ Předstírala„ že vzduch v místnosti právě neochladl o 10°„ „Přinesla jsem dokumenty o původu té Caravaggiho skici„ “ spustila Sára hlasem až příliš hlasitým„ a překotným„ „Je to originál„ Radiokarbonová metoda datování papíru přesně odpovídá přelomu 16„a 17„století„ V aukční síni nebudete mít jediný problém„ “ Kajetán se na papíry ani nepodíval„ jen se předklonil„ Kůže jeho křesla zavrzala„ „Proč kulháš? „ “ Ta otázka visela ve vzduchu„ těžká„ a neúprosná„ Sára přestala přerovnávat papíry„ nezvedla hlavu„ „Uklouzla jsem„ Na nástupišti pršelo„ “ „Podívej se na mě„ “ Sára zaváhala„ Pak zvedla oči„ Měla je kalně„ bouřkově šedé„ jindy zářící bystrostí„ Dnes v noci byly zastřené vyčerpáním„ a napjatou„ potlačovanou panikou„ „Uklouzlas„ “ zopakoval Kajetán„ Hlas měl naprosto bezvýrazný„ „Ano„ “ Kajetán natáhl ruku přes stůl„ nechytil ji„ jen svou velkou„ mozolnatou dlaní přikryl Sářiny roztřesené prsty„ a přitlačil je ke koženým deskám„ Její kůže byla jako led„ „Sáro„ “ pronesl Kajetán tiše„ Klid v jeho hlase byl mnohem nebezpečnější„ než kdyby zařval„ „Když uklouzneš na mokrém betonu„ narazíš si koleno„ a odřeš špičku boty„ Neurve ti to podpatek„ a nenechá obranné modřiny na zápěstích„ “ Sára vykulila oči o něco víc„ Pokusila se ruku odtáhnout„ ale Kajetán ji pevně sevřel„ Přejel palcem po jejím zápěstí„ Kůže už kvetla do brutálního fialovo-černého prstence„ přesného otisku těžké ruky„ která ji drtila„ a držela„ „Kdo ti to udělal? „ “ zeptal se Kajetán„ Sára ztěžka polkla„ „Byl to jenom přepadlí„ Prosím„ pane Rusi„ můžeme probrat ten obraz? „ “ „Ne„ “ řekl Kajetán„ Pustil její ruku„ a vstal„ Na stůl hodil dvoutisícovku za netknutou whisky„ „Jdeme„ “ „Ještě jsem vám nepředala posudek„ “ „Posudek je teď fuk„ “ utnul jí Kajetán„ a vyšel ze salonku„ Sára na něj pohlédla„ Působila drobně„ křehce„ a naprosto vyděšeně„ A Kajetán poprvé za deset let pocítil záchvat čistého„ nekalkulovaného vzteku„ „Vstávej„ Pokud nemůžeš jít„ vynesu tě v náručí„ a takovou pozornost na sebe poutat nechceš„ “ Sára sevřela hrdlo„ Věděla„ kdo je Kajetán zač„ Věděla„ co dělá„ Zapřela se o hranu stolu„ a donutila se postavit„ Zapotácela se„ Kajetán nezaváhal„ Ovinul jí těžkou paži kolem pasu„ a přitáhl si ji k boku„ Sára stuhla„ a uniklo jí tiché vyhecknutí bolesti„ Kajetán z ní cítil déšť„ levné vanilkové mýdlo„ a kovovou pachuť strachu„ „Jdi„ “ zamumlal„ a jeho hlas zaduněl u jejího ramene„ „Držím tě!
„ ”
Cesta na zadním sedadle Maybachu probíhala v tichu„ Venku za tónovanými skly se noční Praha rozplývala v šmouhách neonů„ a deště„ Uvnitř byl vzduch těžký„ Voněl jemnou kůží„ a mokrou vlnou ze Sářina kabátu„ Kajetán seděl naproti ní„ lokty opřené o kolena„ a nespouštěl z ní oči„ Sára se tiskla do nejzazšího rohu sedadla„ a zírala z okna„ Ruce měla křečovitě zkřížené na hrudi„ Úpěnlivě se snažila neexistovat„ Byla to taktika přežití„ kterou Kajetán dobře znal„ Vídal ji u chlapů stojících před hlavní pistole„ ale nikdy u ženy„ která se živí katalogizováním renesančního umění„ „Gabrieli„ “ řekl Kajetán„ aniž by od Sáry otrhl zrak„ „Přitop„ jasně„ šéfe„ “ odpověděl řidič„ a ťukl do ovládacího panelu„ Kabinu zaplavila vlna teplého„ suchého vzduchu„ Sára se neuvolnila„ „Tohle nemusíte dělat„ “ pronesla směrem k oknu„ „Můžu jít domů„ Bydlím na Vinohradech„ Máme to při cestě„ “ „Do prázdného bytu nepůjdeš„ “ odsekl Kajetán„ „Sundej si ten kabát„ “ Sára otočila hlavu„ obočí stažené do obranné linky„ „Prosím„ ten kabát„ Sáro„ je durch„ Třeš se zimou„ a vůbec ti to nepomáhá„ Sundej si ho„ nebo ti ho rozřežu„ “ Neznělo to jako výhrůžka„ Řekl to„ jako by konstatoval nezvratný fakt„ Nebe je modré„ voda je mokrá„ Když mě neposlechneš„ vezmu na tvé šaty nůž„ Sára zaváhala„ pak začala zápolit s knoflíky„ Prsty měla stuhlé„ Kajetán si pomalu povzdechl„ překonal prostor mezi nimi„ a jemně jí odstrčil ruce„ Rozepnul jí kabát sám„ Nezdržoval se„ Jeho pohyby byly chladné„ efektivní„ Stáhl jí těžkou mokrou látku z ramen„ a hodil ji na podlahu auta„ Pod kabátem měla Sára jednoduchou bílou halenku„ a tmavě šedou vlněnou sukni„ Halenku měla vlhkou přilepenou ke klíčním kostem„ „Teď tu botu„ “ řekl Kajetán„ Sára zatnula čelist„ „Nic mi není„ “ Kajetán se opřel do sedadla„ „Když ti nic není„ tak ti nebude vadit„ když se podívám„ Zuj si tu botu„ “ Sára se střesoucí se rukou sehnula„ a rozepnula zničenou lodičku„ Zula ji„ Pokusila se nohu schovat za druhý kotník„ ale Kajetán natáhl ruku„ a chytil ji za lýtko„ Sára sebou prudce trhla„ Kajetán zůstal nehybný„ zvedl zrak k její tváři„ Měla pevně zavřené oči„ a dýchala zkrátka„ a zrychleně„ Kajetán přesně věděl„ co se jí honí hlavou„ Byl stvůrou z temnoty„ mafiánem„ co zabíjí pro zábavu„ Samozřejmě„ že čekala to nejhorší„ „Neublížím ti„ “ řekl Kajetán„ Hlas mu zněl ještě hlouběji„ a drsněji„ „Jen se podívám„ “ Nečekal na svolení„ Opatrně navedl Sářinu nohu„ až její chodidlo spočinulo na sedadle mezi nimi„ Černá silonka byla roztrhaná na caky„ Pod ní byl kotník oteklý na dvojnásobek své běžné velikosti„ Kůže pod ním připomínala plátno poseté černými„ modrými„ a vztekle rudými skvrnami„ Po holeni se táhla tržná rána„ ze které ještě pomalu prosakovala krev„ Kajetánův palec zůstal viset těsně nad otokem„ aniž by se ho dotkl„ To zranění poznal„ „Tohle není žádný výron„ “ řekl Kajetán tiše„ „Někdo tě pořádně nakopl těžkou botou„ “ Sára upřeně hleděla na své ruce v klíně„ neřekla ani slovo„ Kajetán se podíval zblízka na tu ránu„ Ta řezná rána nebyla z pádu„ Byl to nůž„ Úmyslný„ mělký řez„ Zvedl zrak„ V jeho očích nebyla ani špetka vřelosti„ Jen varování„ Sára se roztřeseně nadechla„ „Štěli jenom moji kabelku„ Říkala jsem vám to„ “ „Když po tobě jde obyčejný zloděj„ chce peněženku„ praští tě„ vytrhne tašku„ a uteče„ Nedává si na čas s tím„ aby ti držel zápěstí„ nakopl nohu„ a rozřízl holeň„ jen aby ti zanechal vzkaz„ “ Kajetán se naklonil dopředu„ a narušil její osobní prostor„ Donutil jí udržet oční kontakt„ „S kým si mluvila„ Sáro? „ ” „S nikým„ “ vyštěla Sára„ a v náhlém záblesku vzteku prorazila svůj strach„ „S nikým nemluvím„ chodím do práce„ jezdím za mámou do domova důchodců„ udělám posudky„ a jdu domů„ Z vašeho světa nikoho neznám„ Tak proč šli zrovna po tobě? „ ” „Já nevím„ “ vykřikla Sára„ Hlas jí povolil„ Po tváři jí stekla slza„ a zanechala čistou stopu ve vlhké špíně na její tváři„ Vztekle si ji otřela„ „Šla jsem s nádraží uličkou kolem skladů„ Vynořili se dva chlapi„ Nabídla jsem jim kabelku„ Řekla jsem jim„ ať si ji vezmou„ ale ten větší„ ten se jen zasmál„ Chytil mě za ruku„ “ sáhla si na pohmožděné zápěstí„ a s obtížemi polkla„ „Pokračuj„ “ pobídl ji Kajetán tichým hlasem„ Sára pevně zavřela oči„ „Řekl„ “ „Viřiť Římanovi„ že jeho majetek nikdo nehlídá„ Pak mě nakopl do nohy„ a srazil na zem„ Ten druhý vytáhl nůž„ rozřízl mi nohu„ vzal desky„ a zmizeli„ “ Kajetán úplně stuhl„ Řím byla stará přezdívka„ kterou nepoužil od svých 22 let„ kdy stoupal nahoru„ a nechával za sebou spoušť„ a mrtvoly na pražském Žižkově„ Jen jedna rodina mu tak ještě říkala: Banionovci„ cizí klan„ který se právě snažil vytlačit z libeňských doků„ a překladišť„ Nenapadli sklad„ nezmlátili nikoho z jeho chlapů„ Našli tu tichou„ nenápadnou holku„ která pro něj ověřovala pravost uměleckých děl„ a brutálně ji napadli„ jen aby poslali zprávu„ Zatáhli ji do hry„ Kajetán sklopil zrak k jejímu zraněnému kotníku„ V hrudi se mu usadil zvláštní těžký pocit„ Už to nebyl jen vztek„ bylo to něco temnějšího„ majetnického„ Zaplatil si její čas„ zaplatil za její odbornost„ byla jeho zaměstnankyně„ byla pod jeho ochranou„ ať už o tom věděla nebo ne„ „Vzali ty desky? „ “ zeptal se Kajetán„ Sára nešťastně přikývla„ „Ano„ promiňte„ byly v nich originální certifikáty původu„ Vím„ že jste je potřeboval na čtvrteční aukci„ Snažila jsem se je udržet„ ale„ “ „Sáro„ “ přerušil ji Kajetán„ „Kašli na papíry„ “ Sára ohromeně zamrkala„ Kajetán vytáhl z kapsy saka hedvábný kapesník„ sklonil se„ a opatrně„ metodicky ho omotal kolem krvácejícího řezu na její holeni„ Utáhl ho dost pevně„ aby zastavil krvácení„ ale zároveň tak jemně„ aby jí nezpůsobil bolest„ Jeho velké ruce byly překvapivě zručné„ „Gabrieli„ “ zavolal Kajetán dopředu„ „Poslouchám„ šéfe„ “ „Do klubu nejedeme„ Jeď rovnou do penthouse„ Zavolej doktoru Dvořákovi„ ať je tam do 20 minut„ “ Sára zpanikařila„ „Ne„ pane Rusi„ nepotřebuju doktora„ Zítra si můžu zajít na polikliniku„ “ Kajetán dovázal kapesník„ a zvedl k ní zrak„ Cynický„ chladně kalkulující byznysmen byl pryč„ Muž„ který se na ni teď díval„ byl predátor„ co právě zjistil„ že mu někdo loví v revíru„ „Na žádnou polikliniku nepůjdeš„ “ prohlásil Kajetán„ „Nepůjdeš do svého bytu„ Nepůjdeš nikam bez dvou mých chlapů za zády„ dokud neřeknu jinak„ “ „To nemůžete„ Já do tohohle nepatřím„ “ protestovala Sára„ a hlas jí vyletěl nahoru„ Kajetán zvedl ruku„ a odhrnul jí z chladné tváře pramen mokrých vlasů„ Ten dotek Sáře vyrazil dech„ „Teď už ano„ “ řekl Kajetán tiše„
Penthouse zabíral celé nejvyšší patro skleněné výškové budovy s výhledem na noční Prahu„ a vltavské nábřeží„ Bylo to sterilní„ nádherné místo„ Okna od podlahy ke stropu„ břidlicová podlaha„ minimalistický italský nábytek„ Vypadalo to přesně jako muž„ kterému to patřilo„ drahé„ chladné„ a naprosto nepřístupné„ Sára si připadala úplně nepatřičně„ Kajetán ji nenechal udělat od soukromého výtahu ani krok„ Jakmile dveře s cinknutím odjeli„ vzal ji do náruče„ Sára vyjekla„ a instinktivně ho chytila kolem širokého krku„ aby nespadla„ Kajetán voněl drahým kolínským„ deštěm„ a slabým štiplavým nádechem střelného prachu„ Nesl ji se stejnou lehkostí„ jako by byla z papíru„ S tváří staženou do nečitelné masky„ ji položil na obrovskou šedou sametovou pohovku uprostřed obývacího pokoje„ „Nehýbej se„ “ nařídil jí Kajetán„ Přešel k baru na druhé straně místnosti„ a do těžké křišťálové sklenice nalil dávku tmavě jantarové tekutiny„ Přinesl ji„ a vtiskl jí ji do dlaně„ „Pí„ pomůže ti to proti šoku„ “ Sára se podívala na sklenici„ Ruce se jí třásly tak silně„ že tekutina šplouchala o okraj„ Usrknula„ v krku jí to pálilo jako oheň„ a v hrudi zanechalo prudký žár„ Rozkašlala se„ ale třes začal pomalu ustupovat„ „Děkuju„ “ vydechla chraplavě„ Kajetán přisunul k pohovce koženou stoličku„ a posadil se naproti ní„ Sundal si sako od obleku„ hodil ho přes opěradlo křesla„ a rozepnul si manžety na košili„ které si vyhrnul přes mohutná předloktí posetá svaly„ a vybledlým tetováním„ „Doktor tu bude za 10 minut„ “ řekl Kajetán„ a očima zkoumal její obličej„ „Dopí„ “ Sára poslušně znovu polkla„ Alkohol uvolňoval sevřený uzel děsu v jejím žaludku„ a zanechával za sebou jen hluboké„ bolavé vyčerpání„ Podívala se na muže„ co seděl před ní„ Kajetánu Rusovi bylo 35 let„ Měl postavu boxera těžké váhy„ a pohled člověka„ který viděl samotné dno pekla„ a rozhodl se ho vyasfaltovat„ Sára pro něj pracovala šest měsíců„ Jejich kontakt byl vždy čistě profesionální„ Chladná výměna dokumentů za tlusté obálky s hotovostí„ Namlouvala si„ že je to v pořádku„ že jenom dělá svou práci„ Vždyť to nebyla ona„ kdo držel zbraň„ jen ověřovala pravost obrazů„ Dnes večer se celá ta iluze roztříštila na kusy„ „Proč to děláte?
„ “ zeptala se Sára„ Její hlas zněl v tichém„ rozlehlém penthousu nezvykle hlasitě„ Kajetán se na ni podíval„ „Co přesně? „ “ „Že mi pomáháte„ Že jste mě vzal sem„ “ Sára křečovitě sevřela sklenici„ „Jsem pro vás riziko„ Vzali ty papíry„ Vědí„ že pro vás dělám„ Ve vašem oboru přece standardní postup pro kompromitovaného člověka není penthouse„ a soukromý lékař„ Většinou je to mělký hrob v lese„ “ Koutky Kajetánových úst se skroutily do temného úsměvu bez špetky pobavení„ „Koukáš moc na filmy„ Sáro? „ “ „Čtu zprávy„ “ odsekla„ „Vím„ co se stalo tomu odborářskému předákovi„ co loni mluvil s policií„ “ Kajetán se předklonil„ a opřel si lokty o kolena„ „Ten odborář byl zloděj„ co okrádal moji rodinu„ Ty jsi civilistka„ která to odnesla jen proto„ že mí nepřátelé jsou zbabělci„ a netroufnou si přímo na mě„ “ Natáhl ruku„ a hřbety kloubů jí přejel po hraně čelisti„ Byl to letmý dotek„ neuvěřitelně jemný„ ale Sáře projel po páteři jako elektrický výboj„ „Sáhli na něco„ co je moje„ “ pronesl Kajetán tiše„ Z toho majetnického tónu v jeho hlase se jí sevřel žaludek„ „Rozbili mi hračku„ a já teď musím rozbít je„ “ Sára stuhla„ „Nejsem vaše hračka„ Jsem nezávislá externistka„ “ Kajetán krátce„ suše ucedil smích„ Byl to ostrý řezavý zvuk„ „Nezávislá externistka„ Jasně„ Tohle sis namlouvala„ když jsi ukládala ty obálky s hotovostí na účet na Kajmanech„ co jsem ti zařídil„ “ Sáře zahořely tváře„ „Potřebovala jsem peníze na péči pro mámu„ “ „Mně je jedno„ proč si ty prachy vzala„ Sáro„ Jde o to„ že si je vzala„ “ Pohledem sklouzl k jejím rtům„ Na zlomek vteřiny se tam zastavil„ a pak se jí znovu podíval do očí„ „Vstoupila jsi do tmy„ Tak se nediv„ když tě monstra pokoušou„ Než stačila Sára odpovědět„ soukromý výtah cinkl„ Vystoupil z něj bělovlasý muž s černým lékařským kufříkem v ruce„ Doktor Dvořák se po penthousu nerozhlížel„ Na Kajetána se podíval se zdvořilým„ naučeným respektem„ Byl to člověk placený za to„ aby ošetřoval střelná zranění„ a rovnal polámané kosti bez zbytečných otázek„ Kajetán na něj kývl„ „Doktore„ pravá noha„ oteklý kotník„ asi těžký výron nebo vlasová fraktura„ Na holeni má řeznou ránu„ potřebuje to vyčistit„ a možná sešít„ a zkontrolujte jí zápěstí„ Má tam podlitiny„ “ Kajetán vysypal diagnózu s chladnou lékařskou přesností„ Vstal„ a uvolnil lékaři místo„ Doktor Dvořák přistoupil blíž„ a otevřel kufřík„ „Dobrý večer„ slečno„ Hned se na to podíváme„ “ Následujících 20 minut stál Kajetán u okna„ a hledící panorama Prahy„ ale jeho odraz ve skle prozrazoval„ že sleduje každý jejich pohyb„ Viděl„ jak doktor vyšetřuje její kotník„ Viděl„ jak se kousla do rtu„ aby nevykřikla bolestí„ Viděl krev stíranou z její bledé kůže„ Každé Sářino trhnutí bylo jako škrtnutí sirkou v temné komoře jeho vzteku„
„Zlomené to není„ “ oznámil doktor Dvořák„ a na holeni přiložil úhledný bílý obvaz„ „Silná pohmožděnina kosti„ a výron druhého stupně na vazech v kotníku„ Chce to ledovat„ mít nohu nahoře„ a minimálně týden ji vůbec nezatěžovat„ Řezná rána šití nepotřebovala„ Stáhl jsem ji náplasťovými stehy„ Napíšu vám recept na antibiotika„ a silné léky proti bolesti„ a zánětu„ “ „Nechte ty léky tady„ Ona zůstane„ “ řekl Kajetán„ aniž se otočil od okna„ Sára prudce zvedla hlavu„ „Nemůžu tu zůstat„ Zítra musím do muzea„ Mám tam resty„ “ „Nikam nepůjdeš„ “ přerušil ji Kajetán„ a konečně se otočil„ Přešel k lékaři„ vytáhl z vnitřní kapsy tlustou obálku s hotovostí„ vtiskl mu ji do ruky„ a vyprovodil ho k výtahu„ Když se dveře zavřely„ a oni dva osaměli„ v obývacím pokoji se znovu rozhostilo ticho„ Sára spustila zdravou nohu z pohovky„ „Pane Kajetáne„ buďte rozumný„ Vážím si lékařské péče„ ale nejsem vaše vězeňkyně„ Odcházím„ “ Pokusila se vstát„ přenesla váhu na levou nohu„ a poskakovala po jedné„ Udělala přesně jeden krok„ než zraněným kotníkem zavadila o hranu konferenčního stolku„ Byla to oslepující bolest„ Noha se jí podlomila„ Připravila se na tvrdý dopad na břidlicovou podlahu„ K tomu ale nedošlo„ Kajetán stál přímo u ní„ Paží pevnou jako ocelová traverza ji zachytil v pase„ a přitáhl si ji k hrudi„ Náraz jí vyrazil dech„ Na okamžik oba stuhli„ Sára měla dlaně položené na tvrdých obrysech Kajetánovy hrudi„ Pod košilí cítila těžký„ pravidelný tep jeho srdce„ Kajetán na ni shlížel schora„ Tvář pouhých pár centimetrů od její„ Oči„ obvykle tmavé„ a nečitelné„ mu planuly„ „Jsem velmi rozumný člověk„ “ zamumlal Kajetán„ a hlas mu klesl do chraplavého šepotu„ Nepustil ji„ naopak ji sevřel ještě pevněj„ „Ale právě teď„ Sáro„ držím svůj klid na hodně tenkém vlásku„ Ty chlapi„ co ti tohle udělali„ jsou mrtví„ Jenom o tom ještě nevědí„ A dokud se to nedozvědí„ zůstaneš přesně tam„ kde na tebe uvidím„ “ Sára k němu vzhlédla„ Její dech se mísil s jeho„ V tu chvíli si s naprostou„ a děsivou jasností uvědomila„ že se nebojí jich„ Bála se toho„ že vlastně nechce„ aby ji pustil„
Pokoj pro hosty nepůsobil jako místo„ kde by někdo doopravdy spal„ Bylo tam až příliš naklizeno„ Strohé linie nízké postele byly ostré„ Tmavě šedé ložní prádlo bylo napnuté tak hladce„ jako by ho namalovali„ Na nočním stolku stál těžký skleněný džbán s vodou„ vedle lahvičky s léky na předpis„ které tam nechal lékař„ Kajetán posadil Sáru na okraj matrace„ Ruce mu na jejím pase spočinuly o vteřinu déle„ než bylo nutné„ Horko jeho dlaní pronikalo skrz navlhlou bavlněnou halenku„ než ustoupil„ a narovnal se„ V té ložnici působil nepatřičně„ mohutný„ nebezpečný muž orámovaný měkkým světlem„ a drahým lemem„ „Musíš se převléknout„ “ řekl Kajetán„ a přejel pohledem Sáři roztřesené tělo„ „Zítra řeknu Gabrielovi„ ať ti z bytu přiveze nějaké oblečení„ Na dnešek máš ve skříni zásuvku„ Vezmi si„ co tam najdeš„ “ Sára se chytila okraje matrace„ Prsty se jí zabořily do drahé látky„ „Co tam je? „ “ „Světry„ košile„ věci„ které tu nechali lidi„ co nezůstali„ “ Jeho hlas zněl hostejně„ ale podtext byl jasný„ Sára nebyla první„ koho si Kajetán držel ve své blízkosti„ i když tušila„ že je první„ koho přivedl za takových okolností„ „Nebudu nosit oblečení po jiné ženě„ Kajetáne„ “ řekla Sára„ a znovu použila jeho křestní jméno„ Připadalo jí to nebezpečné jako chůze po tenkém ledě„ ale oslovovat ho formálně bylo absurdní„ když teď seděla na jeho posteli s obvázanou nohou„ Kajetán se na ni podíval„ a tvář mu stvrdla: „Není to dámské oblečení„ je moje„ Úplně nové„ nenošené„ Nerada zůstávám bez čisté košile„ když dělám dlouho do noci„ “ Vykročil ke dveřím„ ruku položenou na těžké mosazné klice„ „Převlékni se„ V koupelně je vyhřívaná podlaha„ Využij toho„ “ Zavřel za sebou dveře s tichým„ rozhodným cvaknutím„ Ticho v místnosti se okamžitě vrhlo do prázdného prostoru„ který po něm zbyl„ Sára zůstala dlouhou minutu bez hnutí„ a poslouchala tiché hučení klimatizace v budově„ V kotníku jí tupě„ a rytmicky tepala bolest„ která jakoby držela krok s tlukotem jejího srdce„ Pomalu„ a opatrně se sesunula z postele„ všechnu váhu přenesla na levou nohu„ a doskákala ke skříni„ Šatna byla větší než celá její kuchyň na Žižkově„ Uvnitř visely v úhledných řadách seřazených podle barev desítky identických obleků v antracitové„ černé„ a tmavě modré„ Na spodních policích ležely komínky složených černých triček„ a těžkých svetrů z šedého kašmíru„ Sára vzala jeden šedý svetr„ Byl obrovský„ s jemným nádechem cedru„ a čistou„ suchou vůní luxusního butiku„ odkud pocházel„
V koupelně si opláchla obličej„ V zrcadle viděla dívku„ kterou sotva poznávala„ bledou„ s propadlýma očima„ a tenkou linkou zaschlé krve podél klíční kosti„ které si dřív nevšimla„ Otřela ji tlustým bílým ručníkem„ a sledovala„ jak karmínová skvrna rozkvétá ve vláknech„ než zmizela v odtoku„ Přetáhla si těžký svetr přes hlavu„ úplně v něm utonula„ Lemí sahal hluboko pod stehna„ a rukávy jí plandaly přes klouby prstů„ Hřál„ A ještě příjemnější než to teplo byla samotná váha látky„ Připadala si jako v brnění„
Když doskákala zpátky do ložnice„ zaslechla skrz dveře tlumený zvuk Kajetánova hlasu„ Byl v hlavním obýváku„ a s někým mluvil„ Sára přistoupila ke dveřím„ a přitiskla ucho ke studenému dřevu„ „Je mi jedno„ na jaké je schůzce„ “ říkal Kajetán„ Hlas měl hluboký„ ale nesl se z vibrací„ která procházela podlahou„ „Najdeš do Ležala„ Řekneš mu„ že jestli si jeho lidi chtějí hrát na mém písečku„ měli by počítat s tím„ že přijdou o ruce„ Žádné vyjednávání„ žádné schůzky„ Vzali něco„ co patří mně„ Gabrieli„ Chci to zpátky ještě dnes v noci„ a chci ty chlapy„ co to vzali„ “ Následovala pauza„ Pak cinknutí skla„ „Jo„ ty papíry taky„ “ řekl Kajetán„ „Ale hlavně chci ty ruce„ “ Sáře vyrazil na zátylek studený pot„ Ty ruce„ Kajetán nemluvil v metaforách„ Mluvil o krví nasáklé fyzické realitě světa„ v němž žil„ Světa„ o kterém se ona snažila předstírat„ že ho jen nezúčastně pozoruje pod mikroskopem jako hmyz zalitý v jantaru„ Odtáhla se ode dveří„ Srdce jí bušilo do žeber„ a dobelhala se zpátky k té obrovské posteli„ Přitáhla si těžkou peřinu až k bradě„ Kašmírový svetr ji hřál„ ale přesto se nedokázala přestat třást„
Hodiny plynuly„ Město za prosklenou věží postupně utichalo„ a déšť přešel všedou ledovou mlhu„ Sára upadala do mělkého neklidného spánku„ a zase se z něj probouzela„ pronásledovaná zvuky kroků v mokrých uličkách„ a chladným dotykem kovu na kůži„ Pokaždé„ když se probudila„ pohlédla na tenkou škvíru světla pode dveřmi ložnice„ Kajetán byl stále venku„ Slyšela občasné tlumené hovory do telefonu„ i těžké kroky jeho bod po břidlicové podlaze„ Byl jako hlídka ve vlastním domě„ jako šelma obcházející obvod své klece„ a čekající„ až se prolomí tma„
Slunce ani tak nevyšlo„ jako spíš obloha prostě změnila barvu na odstín špinavého sněhu„ Sára se probudila vůní silné„ tmavé„ a husté kávy„ Tělo měla těžké„ svaly bolavé z napětí předešlé noci„ Posadila se„ a kotník se okamžitě ozval ostrou pálivou bolestí„ která z ní vyrazila tiché zasténání„ Podařilo se jí doskákát ven z pokoje„ přičemž se opírala o zeď„ Mezonet byl zalitý plochým šedivým ranním světlem„ Kajetán seděl u kuchyňského ostrůvku s otevřeným notebookem před sebou„ Převlékl se„ Měl na sobě čistou černou košili s dlouhým rukávem vyhrnutým až k loktům„ U ruky mu stál bílý keramický hrnek„ z něhož stoupala pára z tmavé tekutiny„ Když Sára vešla„ ani nezvedl hlavu„ ale promluvil tak„ jako by ji celou dobu sledoval„ „Moc se hýbeš„ Doktor říkal„ že na to nemáš došlapovat„ “ „Musím na záchod„ Kajetáne„ létat neumím„ “ odsekla Sára suše„ Kajetán s tichým klapnutím zavřel notebook„ vstal„ přešel k ní„ a dřív„ než stihla zaprotestovat„ ji znovu zvedl do náruče„ Udělal to s takovou lehkostí„ a samozřejmostí„ že si připadala neuvěřitelně drobná„ Odnesl ji ke kuchyňskému ostrůvku„ a posadil na jednu z vysokých kožených barových stoliček„ přičemž i zraněnou nohu opatrně položil na sousední židli„ „Jez„ “ řekl Kajetán„ a ukázal na talíř se suchými toasty„ a sázenými vejci na lince„ „Nemám hlad„ “ „Ztratila jsi krev„ Jsi v šoku„ Sněz ta vejce„ Sáro„ nebo tě nakrmím sám„ “ Sára se na něj podívala„ a hledala jakoukoli známku vtipu„ ale Kajetánova tvář byla jako neprostupná zeď„ Jeho rysy byly tvrdé„ jako vytesané z neúprosného kamene„ Vzala vidličku„ a ukrojila první sousto„ Jídlo bylo teplé„ a k jejímu překvapení se žaludek okamžitě přihlásil o slovo„ Jedla v tichosti„ zatímco jí Kajetán pozoroval„ a prsty vyťukával pomalý„ nepravidelný rytmus do svého hrnku s kávou„
Právě v tu chvíli si Sára všimla jeho pravé ruky„ Klouby měl nateklé„ kůži na třech z nich roztrženou do živého masa„ a pokrytou zaschlou tmavou krví„ Na hřbetu ruky se mu už tvořila tmavá modřina„ která se táhla až k zápěstí„ Sára přestala jíst„ zírala na Kajetánovu ruku„ „Co se stalo?
„ “ zeptala se„ a hlas jí klesl do šepotu„ Kajetán sklopil zrak ke svým kloubům„ jako by zapomněl„ že tam jsou„ Pomalu prsty zavřel„ a kolem očí se mu mihl nepatrný záškub bolesti„ „Měl jsem menší rozhovor s Ležalovými lidmi„ S těmi„ co ti to udělali„ “ Sára nedokázala větu dokončit„ „Už těma rukama žádný nůž neudrží„ “ řekl Kajetán bez obalu„ „A nikoho dalšího už taky nezmlátí„ “ V kuchyni zavládla mrazivá realita„ Sára pohlédla na vejce na talíři„ a náhle se jí udělalo nevolno„ „Tys je zabil„ “ „Záleží na tom? „ “ „Ano„ “ vyhrla Sára„ a hlas jí vyletěl vzhůru„ lámal se pod tíhou„ a napětím posledních 12 hodin„ „Samozřejmě„ že na tom záleží„ Jsem historička umění„ Kajetáne„ Píšu odborné posudky o tazích štětcem„ a provenienci obrazů„ Já„ já nechci„ aby kvůli mně umírali lidi„ “ „Neumřeli kvůli tobě„ “ odpověděl Kajetán„ a jeho hlas klesl do děsivě klidné polohy„ Naklonil se nad pult„ a jeho stín na ni plně dopadl„ „Umřeli„ protože zapomněli„ kdo v tomhle městě vládne„ Umřeli„ protože si mysleli„ že mě přes ženskou dotlačí k jednacímu stolu„ Špatně si to spočítali„ “ Sáhl do kapsy„ a vytáhl zmačkaný předmět z tmavé kůže„ Hodil ho na pult„ Byla to Sářina kožená aktovka„ Kůže byla flekatá od vody„ popruh napůl utržený„ ale byla to ona„ Sára natáhla ruku„ a s třesoucími se prsty otevřela hlavní kapsu„ Uvnitř byly silné krémové listy s dokumenty o provenienci Caravaggiho skici„ Suché„ nepoškozené„ beze stop deště nebo krve„ Přejela pohledem od papíru k jeho rozbitým kloubům na rukou„ „Tys pro ně došel? „ “ řekla„ Nebyla to otázka„ „Říkala jsi„ že je potřebuješ na aukci„ “ odvětil Kajetán„ Narovnal se„ a otočil se k ní zády„ zatímco šel ke dřezu vypláchnout hrnek„ „Rodina Rus o svůj majetek nepřichází„ Neztrácíme dokumenty„ a nenecháváme si brát nic„ co nám patří„ “ Sára si nebyla jistá„ jestli tím Kajetán myslel ty listiny nebo ji„ Hranice mezi obojím byla nebezpečně tenká„ Slezla z barové židle„ ignorovala bodavou bolest v kotníku„ a doskákala ke dřezu„ Chytila Kajetána za paži„ Její drobné prsty sevřely jeho mohutné zápěstí„ Kajetán stuhl„ svaly na ramenou se mu napjaly pod černou látkou košile„ „Ukaž„ “ řekla Sára tiše„ Kajetán se ani nehnul„ neotočil se„ „Ukaž mi to„ Máš tu ruku špinavou„ Dostane se ti do toho infekce„ “ Pomalu se otočil„ sklopil k ní zrak„ a v jeho temných očích se zračilo hledání onoho strachu„ s nímž se na něj lidé obvykle dívali„ Jenže Sára se na něj nedívala se strachem„ hleděla na něj s podivným„ tichým soucitem„ „Zažil jsem horší věci„ “ utrousil Kajetán„ „O tom nepochybuju„ “ odpověděla Sára„ Došla pro malou lékárničku„ kterou doktor Dvořák nechal na postranní lince„ Vytáhla lahvičku s dezinfekcí„ a balíček čisté gázy„ „Sedni si„ “ Na vteřinu si pomyslela„ že ji Kajetán odmítne„ Byl to Kajetán Rus„ Nenechával si poroučet od holek„ co tráví život v suterénech knihoven„ a archivů„ Jenže pak si s pomalým„ těžkým povzdechem sedl na židli„ kterou zrovna uvolnila„ Sára se postavila mezi jeho kolena„ váhu přenesla na zdravou nohu„ a zraněné chodidlo lehce opřela o příčku židle„ Nalila dezinfekci na kousek gázy„ „Bude to pálit„ “ varovala ho„ „Vím„ “ Přitiskla mokrý čtvereček k jeho rozedraným kloubům„ Ani sebou netrl„ ani nemrkl„ Jen upřeně hleděl Sáře do tváře„ Jeho pohled sledoval jemnou křivku jejího nosu„ bledou kůži na čele„ i způsob„ jaký měla spodní ret rozkousaný do krve od vlastní bolesti„ „Jsi jako z ticha„ “ zamumlal Kajetán„ „Snažím se soustředit„ “ zašeptala Sára sotva slyšitelně„ Očistila zaschlou krev„ a odkryla tržné rány na kůži„ Jeho ruce byly moc velké„ moc tvrdé„ Svou práci odvedou„ „Tvoje práce je příšerná„ “ „Je to jediná„ kterou mám„ “ řekl Kajetán„ Sára zvedla oči od jeho ruky„ a její šedé zorničky se střetly s jeho temným pohledem„ Vzdálenost mezi nimi jakoby zmizela„ Cítila teplo sálající z jeho hrudi„ Viděla drobnou stříbřitou jizvu u jeho spánku„ i hrubé strniště na čelisti„ V tu chvíli si uvědomila„ v čem spočívá ta past„ Nebezpečím nebyly jen oba Banionovi„ Nebezpečí bylo v tom„ že tenhle muž se zkrvavenými klouby„ a chladným střešním bytem„ byl to jediné„ co v ní vyvolávalo pocit bezpečí ve světě„ který se z ničeho nic úplně zbláznil„ Přiložila mu na klouby čistý obvaz„ a prsty přitom na okamžik spočinula v jeho dlani„ Kajetánova ruka se kolem té její pevně sevřela„ Pomalu„ neochvějně uvěznil její prsty ve svém sevření„ Nestiskl bolestivě„ ale vzkaz byl naprosto jasný„ Už jsi v temnotě„ říkaly jeho oči„ A já jsem jediné světlo„ co ti zbývá„
Ve středu odpoledne už Sára přestala předstírat„ že není rukojmí„ Ten mezonet byl zlatou klecí zavěšenou 50 pater nad městem„ které v tu chvíli rvalo samo sebe na kusy při pátrání po muži„ kterého Kajetán Rus zlikvidoval„ Sára to nevěděla proto„ že by jí to Kajetán řekl„ Věděla to z mimořádných zpráv na obří obrazovce v obývacím pokoji„ Dvě těla vytažená z Vltavy„ Neidentifikovaná„ ale moderátor zmínil těžká devastační zranění rukou„ a obličeje„ Sára televizi vypnula„ a další hodinu zírala do černé obrazovky„ Mohla chodit„ ale pouze s těžkou ortopedickou botou„ kterou poslal doktor Dvořák„ A to jen na krátké vzdálenosti„ Většinu času trávila na antracitové pohovce zachumlaná do Kajetánova obřího svetru„ a dívala se„ jak déšť byčuje okenní tabule„ Kajetán byl ve vlastním bytě jako duch„ Odcházel ještě před svítáním s těžkým cvaknutím zámku za zády„ a vracel se dlouho po setmění„ Když už byl doma„ neustále telefonoval„ Z pracovny na konci chodby se ozýval jeho hluboký„ monotonní hlas„ se stejným chladným„ a odtažitým tónem mluvil o nákladních listech„ úplatcích„ v přístavním překladišti„ i o brutálním násilí„
Ve čtvrtek ráno se ticho prolomilo„ Sára stála u kuchyňského ostrůvku„ Neobratně přenášela váhu z nohy na nohu„ a vařila si čaj„ Když se otevřely vchodové dveře„ vešel Kajetán„ Vypadal vyčerpaně„ Ostré rysy ve tváři měl napjaté„ a čelist mu pokrývalo tmavé strniště„ Hodil těžký kožený kufřík na břidlicovou podlahu„ a svlékl si svrchník„ Ani se na ni nepodíval„ zamířil rovnou k baru„ a nalil si na dva prsty burbonu„ Bylo 10 dopoledne„ „Dneska musím odejít„ “ řekla Sára„ Kajetán se zarazil se sklenkou napůl cesty k ústům„ Pomalu se napil„ odložil sklenici na stůl„ a konečně se k ní otočil„ „Je přece čtvrtek„ “ naléhala Sára„ a klouby na prstech jí zbělely„ jak křečovitě svírala keramický hrnek„ „Každý čtvrtek navštěvuju mámu v pečovatelském domě„ Když nepřijdu„ bude neklidná„ Personál nebude vědět„ jak ji uklidnit„ “ „Personál v Hlohové má v tuhle chvíli víc než tědře zaplaceno za to„ aby byla tvoje matka v naprostém klidu„ “ odvětil Kajetán suše„ Sára stuhla„ „Co jsi udělal? „ “ Kajetán přešel kuchyň„ a zastavil se na druhé straně mramorového ostrůvku„ Z kapsy saka vytáhl přeložený list tvrdého papíru„ a posunul ho po hladkém povrchu k ní„ Sára zaváhala„ pak ho zvedla„ Byla to stvrzenka ze sanatoria v Hlohové„ Zůstatek k úhradě„ nula„ Pod tím byla položka pro soukromou ošetřovatelku s nepřetržitou péčí na 24 hodin denně„ plně předplacená na příštích pět let„ „To sis udělal„ “ vydechla Sára„ a žaludek se jí sevřel úzkostí„ „Udělal„ “ odpověděl Kajetán„ a nespouštěl z ní oči„ „Přímo teď sedí před zařízením dva chlapi v neoznačeném sedanu„ Ředitel si myslí„ že je to soukromá ochranka od anonymního mecenáše„ Tvoje matka je v pořádku„ je v bezpečí„ Je to obyčejný člověk„ “ „Kajetáne„ má Alzheimera„ Nemůžeš si prostě jen tak koupit život mojí rodiny„ “ Sára práskla papírem o linku„ Vztek„ který v sobě dusila tři dny„ konečně prorazil hradbu hrůzy„ Už nebyla zaměstnankyně„ byla majetek„ Kajetán řídil její život úplně stejně jako své sklady„ a zahraniční účty„ Kajetán při jejím výbuchu ani nemrkl„ jen se předklonil„ a položil své velké dlaně na plocho na mramor„ „Banionovi vědí„ kdo si„ Sáro„ “ pronesl děsivě klidným hlasem„ „Deklan Banion je zahnán do kouta jako divá zvěř„ Přišel o zakázky v přístavu„ přišel o dva ze svých vymahačů„ a ví„ že mu škrtím zásobovací cesty„ Jestli projdeš těmi dveřmi„ nenamaluješ terč jen na svoje záda„ ale i na záda své matky„ “ „A co mám jako dělat?
„ “ opáčila Sára„ a v očích jí pálili slzy čistého zoufalství„ a bezmoci„ „Mám tu trčet navždy„ jíst tvoje jídlo„ a nosit tvoje hadry„ zatímco ty tam venku vedeš válku„ Mám práci„ mám svůj život„ “ „Tvůj život má pauzu„ “ „Kdo ti dal právo o tom rozhodovat? „ “ „Ti chlapi„ co ti rozpárali nohu„ “ zaznělo tvrdě„ Sára sebou trhla„ a ucouvla„ přičemž zraněný kotník vystřelil ostrou bolestí„ Chytila se okraje pultu„ aby neupadla„ Kajetán její leknutí zaregistroval„ Vztek z jeho tváře v mžiku vyprchal„ a nahradila ho těžká temná maska sebeovládání„ Na zlomek vteřiny zavřel oči„ pomalu se nadechl„ a obešel kuchyňský ostrůvek„ Zastavil se pár centimetrů od ní„ Byl tak blízko„ že Sára cítila burbon„ déšť„ i kovový pach zaschlé krve„ který k němu snad patřil natrvalo„ „Nedržím tě tady za trest„ Sáro„ “ pronesl Kajetán tichým hlasem„ „Držím tě tu proto„ že kdyby se ti něco stalo„ vypálím tohle město do základů„ A nemám čas uklízet popel„ “ Kajetán natáhl ruku„ Na vteřinu si Sára myslela„ že se dotkne její tváře„ Místo toho mu ruka klesla k límci vytahaného svetru„ který měla na sobě„ Lehce jí ho upravil„ a jeho drsné klouby se přitom letmo otřely o její klíční kost„ Z toho doteku jí projel po páteři prudký mráz„ „Ve skříni v pokoji pro hosty visí šaty„ “ řekl Kajetán„ a ustoupil o krok dozadu„ „Doručili je dneska ráno„ Vezmi si je„ Odjíždíme dneska večer v 8„ “ „Kam jedeme? „ “ „Na aukci„ Ty jsi ověřila pravost toho Caravaggia„ Teď mi ho pomůžeš prodat„ ”
Šaty byly jako brnění„ Smaragdově zelené hedvábí se stojáčkem„ a dlouhými rukávy obepínalo každou křivku jejího těla jako voda„ Splývaly až na zem„ a dokonale zakrývaly těžkou ortézu na pravé noze„ Když se Sára podívala do zrcadla„ neviděla tu tichou historičku umění„ která nosívala uzedlé propínací svetry„ a do práce jezdila metrem po trase C„ Viděla ženu„ která patřila do podsvětí„ Třesoucíma se rukama si nanesla tmavě rudou rtěnku„ Když pak odkulhala do obývacího pokoje„ Kajetán už čekal„ Měl na sobě černý smoking ušitý na míru„ který dokonale seděl na jeho širokých ramenou„ Působil jako staré peníze„ jako prastaré násilí„ Když zaslechl její kroky„ a otočil se„ doopravdy se mu zatajil dech„ V mžiku to však zamaskoval„ a nasadil neosobní profesionální výraz uznání„ „Můžeš chodit? „ “ zeptal se Kajetán„ „Jestli můžu chodit„ “ opáčila Sára„ a zlehka se opřela o elegantní černou hůlku z uhlíkových vláken„ kterou jí odpoledne nechal doktor Dvořák„ „Jenom nemůžu běhat„ “ „To nebudeš potřebovat„ “ řekl Kajetán„ a nabídl jí rámě„ „Drž se mě„ ”
Aukce se konala v soukromé galerii Středoevropské umělecké společnosti v honosném pískovcovém paláci na Malé Straně„ Sál byl plný pražské smetánky„ Bankéři„ technologičtí magnáti„ a politici se mísili s muži jako Kajetán„ Muži„ kteří nosili drahé obleky jen proto„ aby zakryli krev na svých rukou„ Vzduch voněl drahým šampaňským„ vzácnými orchidejemi„ a tichou korupcí„ V okamžiku„ kdy Kajetán vešel se Sárou po boku„ celý sál stichl„ Na obchodní akce nikdy nikoho nebral„ a už vůbec ne ženu o holí s pronikavýma šedýma očima„ „Hlavu vzhůru„ “ zašeptal Kajetán„ „Usmívej se„ ať tě vidí„ “ „Proč tohle děláme?
„ “ zeptala se Sára tiše„ „Protože si myslí„ že jsem slabý„ “ odpověděl Kajetán„ „Myslí si„ že mi někdo sáhl na to„ co bylo moje„ a já teď schovávám škody„ “ „Já se neschovávám„ “ Došli do středu sálu k ohrazenému výklenku„ kde byla pod špičkovým muzejním osvětlením vystavena skica od Caravaggia„ Sára cítila tíhu pohledů celého davu„ ale ten jediný„ na kterém skutečně záleželo„ patřil muži stojícímu u baru„ Viktoru Vanišovi„ Bylo mu něco přes 50„ Měl řídnoucí zrzavé vlasy„ a tvář hluboce poznamenanou léty pití whisky„ a stresem„ Vteřinu poté„ co spatřil Kajetána„ stočil zrak k Sáře„ přesněji řečeno k holi v její ruce„ Na koutku úst se mu usadil drobný ohavný úšklebek„ odložil sklenku„ a vykročil k nim„ Kajetán ucítil„ jak Sára vedle něj stuhla„ položil svou volnou ruku na její„ a pevně ji stiskl„ „Nehýbej se„ dokud ti neřeknu„ “ Vaniš se zastavil metr od nich„ Na Kajetána se hned nepodíval„ Zrak upíral přímo na Sáru„ „Dobrý večer„ Kajetáne„ “ pronesl Vaniš chraplavým hlasem s tvrdým pražským přízvukem podsvětí„ „Koukám„ že sis přivedl doprovod„ a to jsem si myslel„ že jedeš čistě v byznysu„ “ Pokynul hlavou směrem k Sáře„ „Zdá se„ že měla těžký týden„ Ošklivé uklouznutí na ledu„ Co? „ “ Kajetán se ani nepousmál„ Oči měl černé„ mrtvé„ zbavené veškeré lidské vřelosti„ „Zotavuje se dobře„ Za to tví chlapi„ co to uklouznutí zavinili„ ty už se nevzpamatují vůbec„ Slyšel jsem„ že měli nehodu při nočním koupání ve Vltavě pod Vyšehradem„ “ Vanišův odporný úsměv rázem zmizel„ V čelisti mu zacukal sval„ „Ta dvě těla v řece„ Vltava bývá v tomhle ročním období zrádná„ “ procedil Vaniš na pjatě„ „To bývá„ “ přitakal Kajetán„ „Zvlášť pro mrchožrúty„ “ Vzduch mezi oběma muži doslova jiskřil násilím„ Byla to fyzická tíha„ která Sáře svírala hrudník„ Vaniš nakonec otrl oči od Kajetána„ a pohlédl na Caravaggiho skicu za nimi„ „Pěkný papír„ “ uchechtl se Vaniš„ „Slyšel jsem„ Kajetáne„ že sis ztratil doklady o původu„ Taková neopatrnost„ Člověka až napadne„ jestli je to vůbec originál„ nebo jen propracovaný padělek„ který se snažíš střelit„ abys pokryl své ztráty v přístavišti„ “ Jen oťukával terén„ snažil se zjistit„ jestli jeho lidé ty dokumenty před svou smrtí opravdu stihli zničit„ Kajetán otevřel ústa„ aby odpověděl„ ale Sára ho předběhla„ „Je to autentické dílo z konce 16„století„ “ prohlásila Sára„ Její hlas zazněl jasně„ a pevně„ a prořízl tlumený šum sálu„ Oba muži na ni okamžitě upřeli pozornost„ Kajetánova ruka na jejím paži sevřela látku o něco silněji„ Němé varování„ které však Sára ignorovala„ Vymanila se z Kajetánova sevření„ udělala krok dopředu„ a přenesla váhu na hůl„ Podívala se Vanišovi přímo do očí„ „Inkoust má složení na bázi duběnek„ a železa„ což přesně odpovídá římským dílnám z roku 1599„ “ pokračovala Sára s naprostou akademickou autoritou„ s jakou kdysi ovládala zasedací sály„ „Papír nese vodoznak papírny ve Fabrianu„ která vyhořela v roce 1601„ Navíc křížové šrafování ve stínu klíční kosti je nezaměnitelným rukopisem umělcovy rané„ manické„ a ještě neuhlazené studijní fáze„ “ Věnovala Vanišovi chladný„ prázdný úsměv„ „Dokumenty o provenienci jsou bezpečně uloženy v Kajetánově soukromém trezoru„ Jsou v naprostém pořádku„ ale i bez nich by pravost těch tahů poznalo i malé dítě„ Pokud vám ovšem„ pane Vaniši„ nechybí vzdělání„ abyste to vůbec dokázal posoudit„ “ V jejich bezprostředním okolí zavládlo hrobové ticho„ Vanišův obličej pokryl rudý„ vzteklý ruměnec„ Čekal vyděšenou oběť„ třesoucí se holku„ kterou by mohl využít k ponížení svého rivala„ Místo toho ho před všemi bez milosti usadila„ Udělal půlkrok vpřed„ a zaťal pěsti„ „Ty malá namyšlená„ “ Kajetán se pohnul„ Nebyl to žádný prudký výpad„ jen nepatrné pootočení v ramenou„ jímž se postavil přímo mezi Sáru„ a stárnoucího mafiánského bosse„ Smrtící hrozba„ která z něj však vyzařovala„ byla tak hmatatelná„ že Vaniše fyzicky donutila o krok couvnout„ „Dopověz„ Vaniši„ “ zašeptal Kajetán„ Jeho hlas byl sotva slyšitelný„ ale zněl jako slib naprostého krveprolití„ „Jen do toho„ “ Vaniš spatřil v Kajetánových očích chladné dravé očekávání„ Pochopil„ že se znovu těžce přepočítal„ Ztěžka polkl„ urovnal si manžety„ a ustoupil„ „Užij si aukci„ Kajetáne„ “ odplivl si Vaniš„ otočil se na podpatku„ a zmizel v davu„
Kajetán zůstal dlouhou chvíli nehybně stát„ Hrudník se mu zvolna zvedal„ a klesal„ jak v něm dozníval příval adrenalinu„ Pak se otočil k Sáře„ Ta svírala rukojet své hole tak křečovitě„ až měla klouby na prstech úplně bílé„ Akademická maska opadla„ Vypadala„ že každou chvíli omdlí„ Kajetán natáhl paži„ objal ji kolem pasu„ a přitáhl její váhu k sobě„ „Abys mlčela„ “ procedil Kajetán hlubokým chraplavým tónem„ „Urážel moji práci„ “ hlesla Sára s chvějícím se dechem„ zatímco se o něj opírala„ „Jen jsem bránila to„ na čem jsem dělala„ “ Kajetán na ni shlédl„ a v její tváři četl divoký„ byť vyděšený vzdor„ Ve tváři se mu pomalu rozl temný úsměv„ Nebyl to ten cynický úšklebek„ který mívával pro nepřátele„ ale něco nefalšovaného„ a nebezpečně majetnického„ „Tys nebránila jenom svou práci„ Sáro„ “ zamumlal Kajetán„ a palcem přejel po hedvábí na jejím boku„ „Právě sis rozpoutala válku„ ”
Cesta zpátky do střešního apartmánu proběhla v tichu„ Za tónovanými skly Maybachu se v noční Praze míhala rozmazaná světla„ Uvnitř si Sára opřela hlavu o chladné sklo„ Adrenalin„ který ji držel na nohou během celého večera„ vyprchal„ a nahradilo ho hluboké vyčerpání„ zatímco jí ve zraněné noze tepala tupá bolest„ Kajetán seděl naproti ní beze slova„ a tiše ji pozoroval„ Když vjeli do podzemních garáží„ řidič Gabriel jim otevřel dveře„ Kajetán vystoupil„ a vzal Sáru do náruče dřív„ než stačila sáhnout po holi„ Tentokrát se nebránila„ Položila mu hlavu na rameno„ a vdechovala vůni jeho kolínské„ spolu s jemným nádechem doutníkového kouře z aukce„ Soukromý výtah stoupal tiše„ jen s jemným cinknutím míjel jednotlivá patra„ 50 pater„ svislý únik z reálného světa„ Dveře se otevřely přímo do penthouse„ Kajetán ji donesl k antracitové sametové pohovce„ a uložil ji s až děsivou opatrností„ Vzal její hůl„ a odložil ji na skleněný konferenční stolek„ Pak přešel k baru„ nalil si na dva prsty lagavulinu„ a vypil ho na jeden doušek„ Nalil druhou sklenku„ a vrátil se k ní„ Nepodal jí ji„ položil ji na stůl„ a zůstal nad ní stát rukama zabořenýma do kapes smokingových kalhot„ „Máš vůbec tušení„ cos to právě udělala? „ “ zeptal se Kajetán„ Hlas neměl nijak hlasitý„ ale jeho hloubka rozechvěla led ve sklenici„ Sára k němu vzhlédla„ Neucukla„ „Ověřila jsem pravost obrazu„ “ „Ponížila sis chlapa„ který nechává lidi zabíjet kvůli parkovacímu místu„ “ opravil ji Kajetán se zaťatou čelistí„ „Vaniš se mě snažil vyprovokovat„ Chtěl„ abych před radním„ a polovinou největších sponsorů města udeřil jako první„ Měl jsem to pod kontrolou„ a tys se v tu chvíli rozhodla hrát si na hrdinku„ “ „Na nic jsem si nehrála„ “ odsekla Sára„ a prsty zaryla do těžkého smaragdového hedvábí svých šatů„ „Díval se na mě„ jako bych byla rozbitá hračka„ Čuměl na moji nohu„ jako by to byl nějaký vtip„ Už mě nebaví být pro smích„ Kajetáne„ už mě nebaví třást se před takovými lidmi strachy„ “ „Měla by ses jich bát„ “ vyštěkl„ a jeho pověstné sebeovládání se konečně zhroutilo„ Vytáhl ruce z kapes„ předklonil se„ opřel se pažemi o opěradlo pohovky„ a uvěznil ji mezi svým hrudníkem„ a čalouněním„ „Tohle nejsou žádní kurátoři z galerie„ Sáro„ Jim je tvůj intelekt ukradený„ Záleží jim jen na tom„ co se dá nejsnáze zlomit„ A právě sis na záda namaloval obrovský zářící terč„ jen aby bránila mou hrdost„ “ „To nebyla tvoje hrdost„ “ vykřikla Sára„ a v šedých očích se jí zableskla ryzí„ nespoutaná zuřivost„ „Byla to moje hrdost„ Mě zatáhli do té uličky„ Já jsem krvácela na chodníku„ Nepřivlastňuj si můj vztek„ Je můj„ “ Kajetán strnul„ zíral na ni„ a zhluboka těžce oddechoval„ Prostor mezi nimi jako by se vteřinu vypařil„ Viděl oheň v jejich očích„ ruměnec na bledých tvářích„ i napjatou linii jejich ramen„ Už to nebyla jen bezbranná civilistka z ulice„ Brutalita jeho světa ji nerozdrtila„ Naopak ji vykovala v něco ostrého„ v něco smrtícího„ „Jsi blázen„ “ zašeptal Kajetán„ Hněv z jeho hlasu vyprchal„ a nahradila ho temná„ spalující vážnost„ Pustil opěradlo pohovky„ natáhl k ní paže„ a jeho silné zjizvené prsty vklouzly Sáře vzadu do vlasů„ Přitáhl si ji k sobě„ Jeho ústa nekompromisně dopadla na její rty„ Neexistovalo žádné zaváhání„ žádná jemná předehra„ Byla to srážka úlevy„ zběsilosti„ a majetnictví tak hlubokého„ až hraničilo s násilím„ Sára mu do úst prudce vydechla„ a rukama se instinktivně chytila klop jeho smokingu„ Kajetán chutnal po drahé whisky„ a po měděné příchuti adrenalinu„ Oplácela mu polibek se stejným zoufalstvím„ prsty zarývala do jeho tmavých vlasů„ a tiskla se k němu blíž„ a blíž„ dokud mezi nimi nezůstal ani kousek volného prostoru„ Z hlouby Kajetánova hrdla uniklo hrdelní tiché zavrčení„ Změnil polohu„ Kolenem se opřel do polštářů vedle ní„ a jeho mohutné dlaně sjely k jejímu pasu„ Opatrně„ s ohledem na její zraněnou nohu„ si ji vyzvedl na hruď„ až byla pevně přitisknutá k tvrdým křivkám jeho těla„ Byl to polibek„ který pálil mosty„ Polibek„ který beze slov jasně říkal„ že hranice mezi klientkou„ a jejím ochráncem byla jednou provždy„ a neodvolatelně smazána„
V tom ticho prořízlo ostré„ neúprosné zavibrování telefonu„ Kajetán odtáhl ústa„ těžce oddechoval„ a s očima zavřenýma opřel své čelo o její„ Telefon v kapse saka zavibroval znovu„ Kajetán ze sebe vydal dlouhý„ těžký povzdech„ a o kousek ustoupil„ Na telefon se ani nepodíval„ Upíral zrak jen na Sáru„ Měla oteklé rty„ oči široké„ a temné„ „Kajetáne„ “ zašeptala Sára„ Teprve pak vytáhl mobil z kapsy„ pohlédl na displej„ a veškeré teplo z jeho tváře rázem zmizelo„ Nahradila ho ledová nehybná maska obávaného Římana„ Zvedl hovor„ a přiložil telefon k uchu„ Sára ho tiše sledovala„ Čelist se mu zaťala„ Svaly na krku mu vystoupily jako ocelová lana„ „Kolik jich je? „ “ zeptal se Kajetán chladně„ „Dobře„ uzavřete jižní sklady„ Jedu tam„ “ Zavěsil„ Vteřinu se díval na zhasnutý displej„ než mobil strčil zpátky do kapsy„ Pak se otočil k Sáře„ Muž„ který ještě před chvílí líbal„ byl pryč„ Vrátil se nelítostný vykonavatel„ „Deklan Banion právě napadl můj sklad v Hostivaři„ “ oznámil Kajetán věcně„ „Nezvládl„ že u té dražby přišel o tvář„ Zpanikařil„ Poslal tam dva oddíly se samopaly„ Tři moji chlapi jsou po smrti„ “ Sáře stuhla krev v žilách„ „Kvůli tomu„ co jsem řekla já„ “ „Ne„ “ přerušil ji Kajetán pevným hlasem„ vykročil k ní„ vzal její obličej do dlaní„ a donutil ji podívat se mu do očí„ „Protože je to mrtvý muž„ který se jen ještě nenaučil vzdát„ Tohle by se stalo tak jako tak„ Ty jsi jen popjala čas„ “ Pustil ji„ a zamířil k těžkým dubovým dveřím u předsíně„ Ze skrytého trezoru na komodě vytáhl těžký černý glock„ a zasunul ho do pouzdra na kříži„ Sako od obleku si už znovu neoblékl„ „Kajetáne„ “ vykřikla Sára„ a panika konečně prolomila její odhodlání„ Kajetán se zastavil s rukou na klice„ otočil se na ni„ Celý ten obrovský mezonet najednou působil až příliš prázdně„ příliš tiše„ „Neodcházej!
„ “ hlesla Sára„ a hlas se jí třásl„ „Musím„ “ odpověděl Kajetán„ „A co když se nevrátíš? „ “ Na rtech se mu mihl temný nepatrný náznak úsměvu„ „Já se vracím vždycky„ “ Dveře s cvaknutím zapadly„ Zámek se sám zamkl„ Sára osaměla v temnotě„
Nástěnné hodiny ukazovaly 4:17 ráno„ Sára seděla na břidlicové podlaze v koupelně„ zády opřená o chladný okraj vany„ Zraněnou nohu měla nataženou před sebou„ Vůbec nespala„ Poslouchala„ jak se déšť za okny mění v ledový déšť se sněhem„ V dálce slyšela houkat policejní„ a záchranářské sirény„ a trnula hrůzou„ jestli nejedou právě kvůli němu„ Přesně v 5:00 ráno se bytem rozlehlo těžké kovové cvaknutí zámku„ Sára okamžitě vyskočila na nohy„ a popadla svou hůl„ Odkulhala chodbou do hlavního obytného prostoru„ Kajetán stál u kuchyňského ostrůvku„ Vypadal„ jako by se právě prodral samotným peklem„ Bílou společenskou košili měl na rameni roztrhanou„ a celou zamazanou od cizí„ zasychající tmavé krve„ Klouby na rukou měl znovu do krve sedřené„ a na mramorovou desku z nich pomalu odkapávala čerstvá červeň„ Těžce se opíral o ostrůvek„ a tupě zíral do země„ „Kajetáne„ “ zašeptala Sára„ Prudce trhl hlavou„ Zorničky měl úplně černé„ rozšířené po proběhlém násilí„ i naprostém vyčerpání„ Když ji spatřil stát před sebou v těch pomačkaných smaragdových šatech s holí v ruce„ veškeré napětí z něj naráz spadlo„ Neřekl ani slovo„ jen k ní rozevřel náruč„ Sára pustila hůl na zem„ Posledních pět kroků překonala v kulhání„ a vrhla se mu kolem krku„ Kajetán ji zachytil„ a zabořil obličej do prohlubně její šíje„ Tiskl ji k sobě tak silně„ až sotva popadala dech„ a jeho mohutné tělo se nepatrně chvělo„ Páchl střelným prachem„ krví„ a ledovým deštěm„ Byla to vůně noční můry„ ale pro Sáru znamenala jediné„ Žil„ „Je konec„ “ pronesl Kajetán úplně chraplavým hlasem přímo k její kůži„ „Deklan Banion je mrtvý„ Jeho zástupci převzali celou organizaci„ Je po všem„ “ Odtáhl se„ dlaně nechal ležet na jejím pase„ a zkoumavě si prohlížel její tvář„ jako by si chtěl do paměti vrýt každý detail„ Pak udělal krok vzad„ Fyzicky to byl jen kousek„ ale pocitově mezi nimi vyrostla nepřekonatelná propast„ Kajetán přešel k baru„ vzal čistý ručník„ a otřel si krev s rukou„ Zašpiněný hadr pak hodil do dřezu„ „Gabriel čeká dole s autem„ “ řekl Kajetán„ aniž by se na ni podíval„ Zíral z okna na šedou„ probouzející se Prahu zalitou ranním šerem„ „Tvůj byt na Vinohradech je zabezpečený„ Léčebna pro tvou matku je předplacená na 10 let dopředu„ Na svěřenském fondu máš na své jméno uložených 50 milionů korun„ Můžeš těmito dveřmi kdykoliv odejít„ Sáro„ vrať se do svého muzea„ Vrať se ke svému klidnému životu„ a mě už v životě neuvidíš„ “ Sára zůstala jako opařená„ Ta nabídka visela v prostoru„ těžká„ a definitivní„ Byla to její úniková cesta„ její záchrana„ Mohla si vzít ty peníze„ obout své obyčejné polobotky„ a jednoduše zmizet zpátky v davu„ Mohla předstírat„ že uplynulý týden byl jen strašlivou krvavou noční můrou„ „Tohle opravdu chceš? „ “ zeptala se Sára tiše„ Kajetán sevřel hranu mramorové linky tak silně„ až mu zbělely klouby„ Nakonec se otočil„ a podíval se na ni„ V očích měl naprostou spoušť„ „Tohle si zasloužíš„ “ vypravil ze sebe Kajetán„ a hlas se mu zlomil„ „Podívej se na mě„ Sáro„ Jsem řezník„ Vždycky budu jen řezník„ Ty jsi slušná holka„ Pokud tady zůstaneš„ už není cesty zpátky„ Krev se nedá smýt„ Budeš se mnou muset žít v temnotě až do konce života„ “ Sára pohlédla na krev na jeho košili„ podívala se dolů na město pod nimi„ které se pomalu probouzelo„ a nemělo sebemenší tušení o válce„ jež se právě odehrála v jeho stínech„ Podívala se na muže„ který zaplatil bezpečí její mámy„ Na muže„ který byl schopen obrátit celé město na ruby„ Jen proto„ že jí někdo způsobil jediné zranění„ Došla ke konferenčnímu stolku„ Vzala těžkou křišťálovou sklenku„ kterou nalila včera večer„ Led v ní už dávno roztál„ Přešla ke dřezu„ a s větrálem whisky bez váhání vylila do odpadu„ „Můj starý byt se mi nelíbí„ “ pronesla Sára naprosto pevným hlasem„ „Je tam zima„ a staré topení hrozně bouchá„ “ Kajetán ji sledoval„ a dech se mu zadrhl v hrdle„ „Sáro„ “ „Já nechci klidný život„ Kajetáne!
„ “ vykročila k němu„ a nevšímala si bolesti v noze„ Zastavila se těsně před ním„ zvedla ruku„ a jemně přejela prsty po čerstvých tržných ranách na jeho kloubech„ „Klidný život mě neochránil„ Ty ano„ “ vzhlédla do jeho temných zmučených očí„ Strach byl pryč„ Všechny pochybnosti zmizely„ Ta holka„ co každé ráno jezdila céčkem do práce„ byla mrtvá„ zanechaná v deštivé postranní uličce„ „Sám jsi řekl„ že k tobě patřím„ “ zašeptala Sára„ a položila mu dlaň na hruď„ přímo na místo„ kde mu divoce bušilo srdce„ „Tak si mě nech„ “ Kajetán ze sebe vydal drásavý zoufalý povzdech„ ovinul kolem ní paže„ přitiskl ji k sobě vší silou„ a zabořil obličej do jejich vlasů„ Věděl„ že ji tím odsuzuje k zatracení„ Věděl„ že právě stahuje anděla do bahna„ Ale ve chvíli„ kdy ho objala kolem krku„ a pevně sevřela„ pochopil„ že by raději vyvraždil půlku světa„ než aby ji kdy nechal odejít„ Město za sklem se probudilo do sychravého rána„ aniž by tušilo„ že obávaný Říman právě vyhrál svou válku„ Uvnitř střešního bytu„ však to skutečné odevzdání teprve začínalo„