Matvej se s Alou seznámil v kavárně, kam si zašel po práci odpočinout. Uviděl ji, a přesně v tu chvíli věděl, že s ní chce být. Než by dřív uvěřil, že se v něm takhle probudí city, ale stalo se. Ala pracovala jako prodavačka v obchodě s kosmetikou a byt si pronajímala s kamarádkou.
Nikdo o ní nic nevěděl, ale Matvejovi to bylo jedno. Byl jí posedlý. Už po čtyřech měsících se k němu nastěhovala a na první výročí seznámení ji požádal o ruku. Svatbu chtěla skromnou, bez hostů a okázalostí.
Pozvala jen pár kolegyň z práce. Matvejova matka byla proti. Říkala, že Ala je žena bez minulosti, že se před ní uzavírá, že ho určitě chce jen využít. Matvej se zastával své nastávající.
On sám její tajemnost příliš neřešil. Každý má přece nějakou minulost. Rozhodl se žít přítomností a užívat si štěstí. A skutečně byl šťastný.
Ala se k němu chovala dokonale. Starala se o domácnost, byla milá, oddaná. I matka nakonec polevila, když viděla, jak se k synovi chová. Pak přišel ten den, který všechno změnil.
Matvej se vrátil z práce a našel manželku v slzách, jak balí kufr. Její sestra Vasilisa prý těžce onemocněla. Musela za ní okamžitě jet. Matvej se nabídl, že pojede s ní, ale Ala ho odmítla.
Nejdřív pojede sama, pak uvidí. Potřebuje být se svou rodinou. Matvej nechtěl ženu trápit, a tak souhlasil. Dny plynuly.
Volali si, psali si. Ala byla čím dál smutnější, mluvila o beznaději, o tom, že sestře není dobře. Matvej se o ni bál. Jednoho rána zaspal.
Předchozí večer si vzal prášky na spaní, aby se vyspal. Když se probudil skoro v jedenáct, lekl se a hnal se do práce. Uvízl v koloně a nervózně hledal cestu. Podíval se z okna a ztuhl.
Na chodníku stála Ala. Jeho žena. Žena, která mu včera večer vyprávěla o nemocné sestře tisíce kilometrů daleko. Matvej nemohl uvěřit vlastním očím.
Vystoupit a udělat scénu si netroufl. Raději začal sledovat, co se děje. Za chvíli k ní přišel elegantně oblečený čtyřicátník. Matvej čekal, že se obejmou nebo políbí, ale oni se jen bavili.
Pak vešli do kavárny. Z jejich gest bylo vidět, že se hádají. Ala vypadala rozrušeně, ošklivě se jí to nelíbilo. Po pár minutách prudce vstala a odešla.
Matvej se vydal za ní. Šla opatrně, neustále se ohlížela, chodila v kruzích, jako by se chtěla zbavit případného pronásledovatele. Nakonec zmizela v jednom vchodě. Matvej nevěděl, co má dělat.
Nemohl se s ní utkat – věděl, jak umí mlžit a vykrucovat. Navíc teď věděl, že umí i lhát. Rozhodl se, že si ji proklepne sám. Vzpomněl si na kolegu Alexeje, který byl ve skutečnosti hacker.
Matvej o tom věděl a Alexej mu dlužil. Požádal ho o pomoc. Chtěl vědět všechno o své ženě. Alexej souhlasil, že prolomí databáze.
Matvej celé dny předstíral, že je všechno v pořádku. Psal si s Alou, volal jí, naslouchal jejím vzdechům o nemocné sestře. Až ho to děsilo, jak přesvědčivě lže. Hrál svoji roli, i když ho to stálo všechny síly.
V neděli večer mu Alexej zavolal. Řekl, že to má hotové, ale že se mu to nebude líbit. Matvej přijel domů a posadili se v kuchyni. Alexej před něj položil složku.
„Tvoje manželka neexistuje. Žádná Ala nikdy nebyla. Má falešné doklady. A nejsi ani ženatý – v matrice je jen podplacený razítko.
”
Matvej se zhroutil. Nemohl pochopit, co se děje. Kdo je žena, se kterou žil? Proč se skrývá?
Seděl dlouho v noci na zemi, dokud se nerozhodl. Šel na policii a všechno ohlásil. Policista kapitán Lesnikov si jeho příběh vyslechl, prohlédl si fotografie a zarazil se. Matvej viděl, jak mu zajiskřily oči.
Policista ho nechal čekat, pak se vrátil s nadřízenými. Všichni si ho se zájmem prohlíželi. Kladli mu otázky o muži z kavárny. Matvej muže poznal na fotografii.
Po hodinách čekání mu policista začal vyprávět, kdo Ala vlastně je. Jmenuje se Alžběta. Od čtrnácti let je součástí brutálního gangu, který krade auta a přepadává lidi. Podílela se na zločinech, které končily i smrtí.
Když se rozhodla z gangu vystoupit, pohrozili jí smrtí. Měla svědčit proti nim, ale v den výslechu zmizela. Hledali ji roky. Muž, se kterým se hádala v kavárně, byl zástupce šéfa toho gangu a její bývalý milenec.
Chtěl, aby se vrátila. „Alžbeta už vypovídá,” řekl policista. „Zadrželi jsme i Konstantina. ”
Matvej listoval spisy celou noc.
Četl o zločinech, které spáchala. Nezůstala jediná pochybnost. Žena, kterou miloval, byla monstrum. Když odešel z policejní stanice, byl to jiný člověk.
Musel se naučit znovu žít. Doufal jen, že jeho příští láska nebude mít ve skříni takové kostlivce.