Oxana zářila. Seděla v hledišti při předávání diplomů a sledovala svého Maxima, jak přebírá červený diplom, jedno ocenění za druhým. Nejlepší absolvent ročníku, mladý genový inženýr, o kterého se budou zaměstnavatelé doslova poprat. Vedoucí katedry mluvil o jeho výjimečnosti, o tom, jak má před sebou zářnou budoucnost.
Zazněla i nabídka ze Skotska, z Roslinského institutu, legendárního místa, kde se narodila ovce Dolly. Jenže pohled na syna Oxaně v jednu chvíli přetrhl vzpomínku. Přesně před dvaceti lety s manželem Nikolajem oslavovali dvacáté výročí svatby. Včera podali žádost o rozvod.
Manželství se vyčerpalo, dohořelo. Nikolaj se za všechny ty roky nikdy nenaučil Maxima milovat jako vlastního syna. Oxana to snad ani neočekávala. Vyrostla v spořádané, chudé rodině, kde se počítala každá koruna.
Jako šestnáctiletá se bláznivě zamilovala do Ženi, drzého kluka z ulice, vůdce party. Miloval ji tak, jak uměl – vášnivě a bezohledně. Jednou se jí zastal a v bitce zlomil vaz jejímu útočníkovi. Přišel o svobodu, dostal sedm let.
O měsíc později Oxana zjistila, že je těhotná. Rodičům to tajila, stahovala břicho, dřela na přijímačky. Po maturitě odjela do krajského města, složila zkoušky. Psala Žeňovi dopisy, těšila se na jeho návrat.
Odpovídal krátce, ale jeho slova jí dávala sílu. Nikdy se nevrátil. Zabitý při potyčce v kolonii, když se zastal nováčka. Nešťastná náhoda.
Oxana se ocitla sama, těhotná, bez peněz. Rodiče jí nakonec odpustili a vzali si malého Maxima k sobě, aby mohla dostudovat. Na koleji, daleko od domova, v noci, kdy už měla rodit, se ocitla bez pomoci. Odvezla ji záchranka do podivného zařízení pro rodičky bez dokladů.
Na pokoji s ní ležela krásná, drzá dívka jménem Adel. Rychle se skamarádily. Oxana porodila slabého, malátného chlapečka. Adelin syn byl zdravý a žravý.
Jedné noci Oxanu vzbudil výkřik. Její syn nedýchal, zmodral, byl mrtvý. Adel, která měla za sebou tři roky medicíny, jí zabránila volat pomoc. Navrhla výměnu dětí.
Oxana měla odejít s živým dítětem, Adeliným synem, a Adel vezme mrtvé dítě na sebe, podepíše odmítnutí a zmizí. „Nechceš přece zarmoutit svého milovaného? ” řekla. „Tvůj Žeňa si to miminko strašně přál.
Ať mu roste silný zdravý dědic. ”
Oxana vyměnila děti. Adelin syn se stal jejím Maximem. Adel zmizela z jejího života, jak slíbila, ale předtím jí prozradila, že mu dala jméno Maxim po klukovi, do kterého byla kdysi nešťastně zamilovaná.
Než odešla, klidně kouřila u okna a Oxaně vše vysvětlila. Pak začala bušit na dveře a křičet o pomoc. Mrtvé dítě bylo odneseno. Oxana už nikdy nezjistila, kde je pohřbeno.
Život šel dál. Oxana vychovala Maxima, zapsala si ho na své příjmení, dala mu Žeňovo otcovství. Potkala Nikolaje, požárního inspektora, který ji požádal o ruku a upřímně řekl, že jejího syna milovat nebude, ale pomůže ho vychovat. Dvacet let žili spolu.
Oxana se marně snažila otěhotnět. Nikolaj si po deseti letech našel mladou milenku a ta mu porodila dceru. Oxana se to dozvěděla až na konci. Jejich vztah se proměnil v chladné soužití dvou cizích lidí.
V den rozvodu Nikolaj vytáhl trumf. Byt, ve kterém bydleli a který si myslela, že je společný, napsal na svou matku a ta mu ho darovala. Oxana neměla na nic nárok. „Dávám vám s Maxem měsíc, abyste vyklidili můj byt,” procedil s pohrdáním.
Oxana mlčela. Věděla, že i ona má v rukávu eso – dědictví po Adéli, která jí před smrtí odkázala vilu na Kypru a velkou sumu peněz. Ale nechtěla Nikolajovi nic říkat. Ona už dávno věděla, že pomsta nestojí za to.
S Maximem se rozhodli, že byt opustí. Oxana synovi odhalila pravdu o jeho původu, o tom, že není její biologický syn, že ho adoptovala z porodnice. Maxim ji vyslechl a klidně řekl: „Pro mě krev nic nemění. Na tomhle světě mám jen jednu mámu a nic to nedokáže změnit.
” Přiznal jí, že čeká dítě s Lizou, dívkou, kterou miluje. A že do Skotska nepojede. „Můj domov je tady, vedle tebe a vedle Lisy. ”
Oxana se smířila s rolemi babičky a svobodné ženy.
Pomohla Maximovi a Lise koupit dům, který se jim líbil. Našla si nové žáky, mezi nimi i muže jménem Semion, jehož tvář nesla stopy těžkých popálenin. Jeho oči ale byly stejné jako Žeňovy – rozpustilé, drzé a teplé. Naučila ho německy, zamilovali se do sebe.
O rok později se vzali a odjeli na dovolenou na Kypr s celou rodinou – s Maximem, Lizou a jejich malou dcerou, s chůvou i se Semionovým příbuzným. Oxana věděla, že za pár měsíců se jejich rodina rozroste o další miminko. Ve třiasedmdesáti se nebála rodit. Zazvonil zvonek u dveří.
Oxana se probrala ze vzpomínek. Přesně před rokem, o jedné noci na koleji, kdy se jí narodil syn, se jí vracely všechny ty obrazy. Nyní stála ve dveřích Liza, mladá dívka s bříškem, která se za pár týdnů stane matkou. Oxana ji objala a pomyslela si, že právě teď začíná její nový život.
Ve čtyřiceti život teprve začíná.