Josef Beran už držel kliku auta, když zaslechl své příjmení. Ruku stáhl a otočil se. Přes téměř prázdné parkoviště k němu spěchala Sára Hájková, nová pomocná síla z myčky. Oběma rukama tiskla k hrudi přeložený průhledný sáček, jako by se bála, že ho cestou ztratí.
„Co se stalo? ” zeptal se. „Nevím, jestli si to vykládám správně,” řekla tiše. „Proto jsem s tím nešla za nikým jiným.
”
Josef se podíval na papíry uvnitř. Byly to účtenky. Sára je už několik dní nacházela v odpadcích u myčky. Některé účty byly zaplacené a potom se na výtisku objevilo storno pozdě večer, někdy až těsně před zavřením.
„Možná je pro to normální vysvětlení, ale radši byste se měl podívat sám. ”
Teprve pak mu sáček podala. Josef vytáhl první zmačkaný proužek. Částka byla vyšší než 6 000 Kč.
O několik řádků níž stálo, že operace byla stornována pozdě večer, jen pár minut před zavírací dobou. Jeden proužek otočil a znovu si přečetl interní údaj na zadní straně. Přístup vedoucího provozu. Uživatelský kód patřil člověku, kterému Josef 15 let bez váhání svěřoval restauraci.
Radovanovi Valentovi. Ještě před týdnem přitom řešil docela jiné starosti. V pondělí dorazil k podniku kolem 9 ráno. Vedle služebního vchodu stála mladá dívka v levné šedé bundě.
Kdykoli někdo ze zaměstnanců prošel dveřmi, přitiskla se víc ke zdi. Ve středu přistihl, jak se se skladníkem dohaduje o práci. „Klidně bych měla nádobí nebo vytírala. Vezmu cokoli, co zvládnu.
”
„Slečno, včera vám to přece říkali. Volné místo není. ”
„Sháníte práci? ” zeptal se Josef.
„Ano. Jakoukoli. Na kterou budu stačit. ”
Dělala někdy v restauraci?
Ne. Pracovala v obchodě, ale odešla, protože maminka onemocněla a musela se o ni starat. „A zůstala jste na všechno sama? ”
„Ano, bydlím v nájmu.
Za minulý měsíc jsem ještě zaplatila, ale další nájem už nemám z čeho dát. Nechci po vás peníze, potřebuju si je vydělat. ”
V tom se otevřely služební dveře a vyšel Radovan Valenta. Když spatřil Josefa s neznámou dívkou, zpomalil.
„Nějaký problém? ”
„Slečna hledá práci. Umyčky nám člověk chybí, ne? ”
„Říkal jsem, že to zatím pokryjeme.
Lidí máme dost. ”
O hodinu později měla Sára v ruce pracovní smlouvu se zkušební dobou. Když vyšla z kanceláře, Radovan se na dokument ani nezeptal. Jen se podíval na Josefův podpis a uhnul stranou.
Josef si ten krátký pohled zapamatoval, i když tehdy ještě nevěděl proč. První dny byly náročné. Jiřina Koubková, vedoucí směny, jí ukázala, co se kde myje a jak funguje provoz. Gabriela Holubová, padesátiletá uklízečka, si jí hned vzala na paškál.
„Ty jsi nová, Sáro. A neboj se, první den vyděsí každého. Večer už tě bude děsit hlavně to, kolik talířů se vejde do jedné restaurace. ”
Sára se snažila.
Po směně přišla za Josefem, který se přišel podívat, jak zvládla první den. „Tak co, přežila jste první den? ”
„Ano, dobrý. ”
Gabriela se uchechtla.
„Tomu nevěřte, pane Beráne. Je hotová, jen vám to nechce říct. ”
Sára odpověděla rychleji, než chtěla. „Já to zvládnu.
”
Josef si všiml, jak rychle tu odpověď vystřelila. U Sáry za ní slyšel víc než únavu. Strach, že o místo přijde dřív, než vůbec uvidí první výplatu. Ve čtvrtek ráno přinesl Radovan do kanceláře další provozní přehled.
Josef projížděl tabulky prstem. „Tržby nevypadají špatně. Večer máme skoro pořád plno. Tak proč nám znovu spadl čistý zisk?
”
„Suroviny jsou dražší. Energie a služby taky. A mzdy. ”
Do kanceláře vešla Mia Hanáková, hlavní účetní.
„Pane Beráne, v tomhle má Radovan pravdu. Výdaje šly nahoru, nejvíc nákupy. ”
Josef poklepal na čísla před sebou. „To vidím.
Jen mi nesedí jedna věc. Hostů máme stejně. ”
O pár dní později se v kuchyni strhla hádka kvůli dodávce. Karel Veselý, šéfkuchař, stál nad otevřenou krabicí a rozčiloval se.
„Objednal jsem 12 kg hovězí svíčkové. Tady je 8 a půl. ”
Skladník zvedl dodací list. „Na papíře je 12.
”
„A co s tím papírem mám dělat? Osmažit ho hostům? ”
Radovan vstoupil do kuchyně. „Už o tom vím.
Chybějící maso přivezou ráno. Ve skladu mají nového člověka. Při kompletaci to popletl. ”
„A pokaždé je tam zrovna někdo nový?
” zeptal se Karel. Josef vzal dodací list do ruky. Nešlo o velkou škodu, aspoň ne podle jedné bedny. Přesto ho zarazilo, že Karel mluvil o třetím případě za měsíc a Radovan o každém z nich věděl dřív než on.
Nechal to být. Radovan měl léta pověst člověka, který problémy vyřeší dřív, než kvůli nim musí majitel odložit vlastní práci. V pátek večer byla restaurace téměř bez volného stolu. Ve velkém sále se slavily kulaté narozeniny.
Společnost objednávala dražší jídla, víno po lahvích a nakonec i několik dezertů. Sára zůstávala převážně u myčky. Kolem 11 se hosté začali zvedat. Jeden z číšníků přinesl k baru silný svazek bankovek.
Hosté odcházeli spokojení. Oslavenec se ještě u dveří zastavil a poděkoval za celý večer. Později, když Sára měnila pytel s odpadem, zahlédla mezi navlhlými papíry úzkou účtenku. Nejdřív si všimla částky.
Měla o něco vyšší než 16 000 Kč. Pod ní stálo jediné slovo: storno. Sára si vybavila narozeninovou společnost z velkého sálu. Řekla si, že papír nejspíš patří jinému stolu, a hodila ho zpět do pytle.
O den později narazila na totéž. Další účtenka se stornem zapsaným krátce před koncem směny. V neděli se už do odpadu nedívala úplně náhodou. U vzdáleného stolu seděly dva manželské páry.
Když odcházeli, jeden z mužů zaplatil hotově. Později mezi odpadky našla účtenku se stejným číslem stolu. Storno. Hosté se po zaplacení nevrátili.
Nikdo nevolal vedoucí směny, nikdo se nedožadoval vrácení peněz. Tentokrát účtenku nevyhodila. Schovala ji do kapsy pracovního oblečení. Od té doby si nálezy ukládala do malého sáčku mezi své věci v šatně.
Nechtěla dělat závěry, kterým sama nerozuměla. Jen jedna věc se jí vracela pokaždé, když sáček otevřela. Jestli je všechno v pořádku, proč se ty doklady vyhazují právě sem? V úterý přišel Radovan k myčce nezvykle pozdě.
„Ty jsi ještě neskončila? ”
„Ještě to dodělám. ”
Radovan se podíval přes její rameno k přeplněnému koši. „Dneska vynášíš odpad sama?
”
„Ano. ”
„Už ses tu trochu chytla? ”
„Snažím se. ”
Usmál se na ni, ale při odchodu ještě jednou sjel pohledem k pytli.
Pak řekl: „To je dobře. A jedna věc. Neber si odtud cizí papíry. V koši se občas vyhodí účtenky a různé výtisky.
Tobě jsou stejně k ničemu. ”
Sára ucítila v břiše nepříjemné sevření. „Já nic nesbírám. ”
„Výborně.
”
Když odešel, zjistila, že mokrou utěrku mačká v pěsti tak silně, až jí mezi prsty vytéká voda. Po směně se převlékla, vzala sáček a služebním vchodem vyšla rychleji než obvykle. Josefa zastihla, jak se chystá odjet. „Pane Berane, počkejte.
Nechci ukazovat nikomu jinému, dokud vám to neukážu. ”
Josef se podíval na papíry uvnitř. Na jednom byl uveden stůl z páteční narozeninové oslavy. Stálý zákazník mu před odchodem potřásl rukou a řekl, že večer dopadl výborně.
Vratka k takovému účtu nedávala smysl. Na všech proužcích se opakoval stejný interní údaj. Podezřelé operace byly provedené pod účtem Radovana Valenty. Druhý den ráno přijel Josef ještě před běžným začátkem směny.
Zamkl dveře kanceláře, položil sáček na stůl a vytáhl telefon. Volal Vladimíru Hamplovi, právníkovi, kterého do pracovních problémů zatahoval jen tehdy, když už nestačila domluva mezi čtyřma očima. „Vladimíre, potřebuju dnes schůzku. Je to soukromé.
Mám dokumenty a zatím o nich nesmí vědět nikdo další. ”
V 7:30 se dveře kanceláře otevřely prudce. „Tak dneska jsi přede mnou,” řekl Radovan pobaveně a postavil na stůl kelímek s kávou. „Nemohl jsem spát,” řekl Josef.
„Zase ti vrtají hlavou náklady? ”
„Vrtá mi hlavou, kam se ztrácí zisk. ”
„Vždyť jsme to řešili, suroviny zdražili. ”
„Proto chci projít posledního půl roku podrobně.
Pokladnu, storna, vratky, odpisy i dodávky. ”
Radovan zvedl kelímek, ale před napitím se zastavil. „Ty chceš dělat kontrolu? ”
Josef měl připravenou odpověď: „Mluvím s jedním investorem o druhém podniku.
Pokud se to posune, budu muset mít čísla srovnaná do detailu. ”
U dveří se Radovan ještě otočil. „Mimochodem, co po tobě včera chtěla ta holka od myčky? Běžela za tebou až na parkoviště.
”
„Chtěla zálohu,” zalhal Josef. „Já tě varoval. Jednou se nad někým slitueš a za chvíli zkouší, co všechno z tebe dostane. Řekl jsem ne.
” „Tak je to správně. ”
Radovan odešel spokojený. Josef zůstal sám a poprvé si uvědomil, že kvůli několika účtenkám právě zalhal člověku, se kterým 15 let nemusel hlídat každé slovo. V 9 už Josef seděl naproti Vladimírovi.
Právník účtenky rozložil vedle sebe, každý originál zkopíroval a pak se vrátil k interním údajům. „Kdo má oprávnění takové storno udělat? ”
„Já, vedoucí provozu a vedoucí směny. Pokladní taky, ale jen s potvrzením vedoucí směny.
”
„A tohle je čí přístup? ”
„Radovanův. Má každý vlastní heslo? ” „Ano.
”
„Takže ho můžu hned odříznout od pokladny. ”
Vladimír si sundal brýle. „Můžeš, ale neříkám, že to máš udělat právě teď. Ty papíry dokazují, že storna proběhla pod určitým účtem.
Nedokazují, kdo seděl u terminálu, kdo vzal hotovost, ani jestli do toho nebyl zapojený ještě někdo další. Když Radovana obviníš bez zajištěných dat, můžeš mu zároveň říct, co už víš. Nejdřív záloha pokladní databáze, logy uživatelských účtů, firemní bankovní výpisy a dostupný archiv kamer. ”
Vladimír ho ještě zastavil: „A ještě jedna hranice.
Drž se firemních dat. Žádné lézt nikomu do soukromého telefonu, osobního emailu nebo na osobní účet. Nejsem tady od toho, abych ti vymyslel zkratku kolem zákona. ”
Josef si odnesl přesný seznam hranic.
Po návratu do restaurace potkal Sáru. „O včerejšku jsi nikomu nic neřekla? ”
„Ne. ”
„Kdybys našla další podobnou účtenku, nedávej ji nikam jinam.
Přines ji přímo mně. ”
„Radovan se mě dnes ráno ptal, proč jsem včera odcházela tak pozdě. ”
„Cos mu řekla? ”
„Že jsem se zdržela v šatně.
”
„Dobře, dál pracuj normálně a nikomu nic nevysvětluj. ”
Následující den dorazil Aleš Novotný, specialista na interní kontroly. Josef ho Radovanovi představil jako konzultanta na náklady. Aleš si vyžádal zálohu pokladní databáze a log uživatelských operací.
O několik hodin později zavolal Josefa k sobě. „Ty účtenky, které našla Sára, sedí. V systému jsou všechny. ”
„Takže je to Radovan.
”
Aleš se na něj podíval. „Ne, tohle zatím neřeknu. Uživatelský kód je stopa, ne člověk. Já jsem se nedíval jen na samotné storno.
Porovnal jsem, co se dělo před ním a co po něm. Stůl číslo tři. Hotovost přijatá ve 22:41. O 27 minut později zmizelo několik položek jako údajně chybně namarkovaných.
”
„To je ta narozeninová oslava,” řekl Josef. „Mluvil jsem s oslavencem. Osobně mi děkoval, když odcházel. ”
„Taková následná vratka už nevypadá jako běžná oprava.
Kolik jich je? ”
„Za jediný týden devět případů, u kterých mám průběh skoro bez pochybností. Peníze? Přes 30 000 Kč za týden.
A ještě něco. Skoro všechno podezřelé se týká hotovosti. U plateb kartou se podobný vzorec objevuje jen výjimečně. ”
„Projdi celý půl rok.
”
Ještě téhož dne se u něj Radovan objevil dvakrát. Ochotně vysvětloval, kde co zdražilo, a nabízel další podklady. Aleš se pak podíval na Josefa: „Váš vedoucí by byl nejradši, kdybych se zabýval jen dodavateli. ”
Třetí den otevřel Aleš archiv kamer.
Na záznamu z páteční oslavy po odchodu posledních hostů Radovan přišel k pokladnímu terminálu, několik minut pracoval se systémem a z tiskárny vyjel dlouhý proužek. Pak otevřel zásuvku s hotovostí, většinu bankovek vrátil, několik oddělil a zasunul pod složku. „Zastav,” řekl Josef. „Tohle není běžný odvod hotovosti.
”
Na jiném záznamu byla u pokladny Jiřina Koubková. Podepsala Radovanovi list a odešla. Radovan pak u terminálu zůstal sám. Josef si Jiřinu pozval následující ráno.
„Pamatujete si páteční oslavu u trojky? ”
„Ano, velmi dobře. ”
„Řešila se po zaplacení nějaká stížnost, vrácení peněz? ”
„Ne, pokud si vybavuju správně, všichni odcházeli spokojení.
”
„A po zavření vám Radovan dával něco k podpisu? ”
„Občas služební formuláře. Opravy účtů, chyby číšníků. Aspoň tak mi to vysvětloval.
Tvrdil, že účetní potřebuje podepsaný podklad. ”
„Četla jste pokaždé, co podepisujete? ”
„Ne pokaždé. ”
„Proč jste podepisovala něco, co jste nečetla?
”
Jiřina sklopila zrak. „Radovan byl vedoucí provozu. Před pár měsíci mi začalo připadat divné, kolik těch oprav najednou je. Zeptala jsem se ho na to.
Řekl, že mám na starosti sál a mám se starat o sál. Pak mi řekl, že kdo má problém s vedením, může si najít jinou práci. ”
„A potom jste se přestala ptát. ”
„Mám hypotéku,” řekla Jiřina.
„Nebyla to omluva, spíš důvod, který si tehdy opakovala sama sobě. ”
K večeru přišel Aleš s prvním souhrnným propočtem. „Když vezmu jen operace se stejným vzorcem a všechny pochybné případy vyřadím, vychází to zhruba na 300 000 Kč za půl roku. ”
„A tím to nekončí.
Porovnal jsem fakturované nákupy s interní přejímkou. Některé věci nesedí. Hovězí, ryby, mořské plody. Podle faktur a dodacích listů restaurace přebírá víc, než se skutečně dostane do kuchyně.
”
Karla Veselého si zavolali po obědové špičce. „S nedodávkami se hádám už dobrých pět měsíců. ”
„U koho se to opakuje nejvíc? ”
„U firmy Čeňka Vondry.
”
Večer dostal smlouvy Vladimír Hampl. Firma existovala a skutečně obchodovala ve velkoobchodu. Pozornost ale vzbudil zimní dodatek, který umožňoval navyšovat objemy nákupů a zjednodušoval interní schválení. Vladimír položil prst na podpisovou doložku.
„Josefe, tohle jsi schválil ty? ”
„V ten den jsem byl v Liberci. ”
„Elektronický podpis je tvůj. ”
„Radovan mi během té cesty posílal několik věcí najednou.
Smlouvy, objednávky, provozní dokumenty. Co přesně v tom balíku bylo, už nedokážu říct. ”
Ráno měl Aleš připravený výpis z veřejného rejstříku. Čeněk Vondra dřív pracoval v obchodní společnosti.
Ve stejné době tam v nákupním oddělení pracovala žena, jejíž dřívější příjmení by Josefovi mohlo něco říct. Josef přečetl řádek. Radka. Jeho žena.
„Moje žena z obchodu odešla dávno. Lidé se z bývalé práce znají. To není důkaz. ”
Aleš otevřel interní kartu dodavatele.
„Tohle už je ale konkrétnější. Při založení první smlouvy někdo přidal doplňkový kontakt. Není u něj jméno, jen iniciály RZ a telefonní číslo. ” Josef číslo poznal ještě dřív, než ho Aleš dočetl.
Patřilo Radce Zahradníkové. „Kdo ho tam zadal? ”
Aleš otevřel historii změn. „Radovan.
”
Domů se vrátil dřív než obvykle. Rozhodl se, že se zatím nezeptá přímo. Radka otevřela dveře. „Ty už jsi doma?
Dáš si večeři? ”
„Ne, jedl jsem. Udělám si jen čaj. Jak ses měla ty?
”
„Nic zvláštního. Kosmetika, potom obchod. A co restaurace? ”
„Pořád náklady.
”
„Zase práce. Říkám ti to už dlouho. Radovan ten provoz zvládá. Nech mu víc běžných věcí.
”
„Ty mu opravdu věříš? ”
Radka zvedla obočí. „A ty snad ne? Jste přátelé 15 let.
Věřím. ”
Dál se neptal. Jen si v duchu přehrál poslední dva roky. Radka ho během nich opakovaně přesvědčovala, aby nechal víc věcí na Radovanovi.
Dřív to znělo jako starost. Teď stejná slova dostala nepříjemně praktický druhý význam. Další ráno si Aleš vyžádal přístup k archivu služební pošty restaurace. Našel emailové vlákno, ve kterém se množství surovin v původní objednávce neshodovalo s množstvím na konečném dodacím listu.
„Karel poslal objednávku na 8 kg lososa. Konečná faktura je na 12. V interní přejímce je zapsáno něco málo přes osm. ”
„Kdo do objednávky zasahoval?
”
„Po Karlově emailu dokument převzal Radovan. Potom se v systému objevila nová verze. ”
Karel potvrdil, že nikdy nechtěl větší množství. „Proto mi pořád tvrdili, že papírově nic nechybí.
Radovan. A občas volala Mia, že podle dokladů máme všechno. Proto jsem začal při přejímce fotit krabice. ” Fotky porovnali s dodacími listy.
Rozdíl se opakoval. Škoda přes dodávky přesahovala částku, která zmizela přes pokladní storna. Josef si nechal zavolat Miu Hanákovou. „Potřebuju vysvětlit rozdíly u dodávek.
”
„Účtuju podle podepsaných dodacích listů. ”
„Kdo vám je předává? ”
„Většinou Radovan, někdy skladník. ”
„A opakované nedodávky vám nepřišly zvláštní?
”
„Já u vykládky nejsem. ”
„A co storna provedená až po zaplacení hostů? Ta vám zvláštní nepřišla? ”
Mia prudce vzhlédla.
„Jaká storna? Pokud se v pokladně něco opravovalo, musí k tomu být podklad. ”
„Tak mi ten podklad ukažte. ”
Za půl hodiny vyskočilo v zálohovacím systému upozornění.
Někdo se pokoušel odstranit soubory ze sdílené účetní složky. „Někdo sahá do archivu. Tabulky oprav za leden a únor. ”
„Kdo je přihlášený?
”
„Mia Hanáková. ”
Do její kanceláře vešli společně. „Proč jste mazala soubory? ”
„Jen jsem čistila staré verze.
Ve složce byly duplicity. ”
„Hned po našem rozhovoru. ”
Vladimír, který se mezitím připojil, řekl klidně: „Jestli šlo o duplicity, nebude problém je porovnat s obnovenými soubory. ”
„Já jsem nic neukradla.
”
„Nikdo vás v této chvíli neobvinil z krádeže. Ale všichni se tak tváříte. ”
Aleš si do zápisníku udělal krátkou poznámku. Vladimír tiše řekl: „Teď bych další otázky nechal být.
”
Josef jeho radu přijal. „Pro dnešek běžte domů. Zítra mi přinesete písemné vysvětlení, co jste odstraňovala a proč. ”
Večer Sára domývala poslední nádobí, když se ve dveřích objevil Radovan.
„Hájková, pojď se mnou. ” Zavřel za ní dveře. „Jak se ti tady pracuje? ”
„Normálně.
”
„A nic se neztrácí? ”
„Co by se mělo ztrácet? ”
„Nádobí. Příbory, papíry.
”
Sára v žaludku ucítila stejné sevření jako u myčky před několika dny. Radovan se opřel o stůl. „Zajímavé je, že se dost často motáš kolem věcí, které s tvou prací nesouvisí. ”
„Nevím, co tím myslíte.
”
„Ale víš. ” Otevřel zásuvku a vytáhl list. „Včera se rozbilo šest drahých sklenic. Podle rozpisu jsi v tom úseku pracovala ty.
”
„Já žádné sklenice nerozbila. ”
„Pak je rozbil někdo jiný. Byly tam ještě dvě pracovnice. Obě tvrdí, že když odcházeli, všechno bylo celé.
”
„Nic podepisovat nebudu. ”
Radovan přestal předstírat lehký tón. „Řekl jsem snad, že máš něco podepisovat? Na někoho, kdo je tu týden, sis docela rychle osvojila, co všechno může odmítnout.
”
„Nechci odpovídat za něco, co jsem neudělala. ”
Radovan se předklonil. „Ve zkušební době se člověk nehodnotí jen podle toho, jak rychle myje nádobí. Hodnotí se i podle toho, jestli se umí držet své práce.
Tebe vzali, protože ti chtěl Josef dát šanci. Nepleť si tu šanci s jistotou, že tě tady musí někdo držet za každou cenu. ”
„Můžu odejít? ”
„Prozatím ano.
” Když už měla ruku na klice, ozval se ještě jednou. „A někdy je lepší nechat odpad prostě v koši. ”
Gabriela si všimla její tváře hned. „Co po tobě chtěl?
”
„Tvrdí, že jsem včera rozbila sklenice. ”
Gabriela se zarazila. „Jaké sklenice? Vždyť u baru spadla číšníkovi celá krabice.
Byla jsem u toho. Sama jsem pak sbírala střepy. Jasně. A Hinek taky.
”
Sára počkala na Josefa u služebního schodiště a převyprávěla mu rozhovor od začátku do konce. „Podepsala jsi ten zápis? ”
„Ne. ”
„Dobře.
On ví o účtenkách. Neví. Podezírá tě. A může mě vyhodit?
”
„Ne, když si příště vymyslí něco jiného. Od zítřka budeš mít jen denní směny. ”
„To nemusíte. Večer můžu normálně zůstat.
”
„Neptám se, jestli můžeš. Uděláme to tak. Navenek kvůli rozpisu. ”
Ráno Radovan našel nový rozpis.
„Proč má Hájková najednou jen dny? ”
„Na večer mám náhradu. ”
„Ona si na něco stěžovala? ”
„Na co by si měla stěžovat?
Nevím. Zeptej se jí. Radovane, u jedné pomocné síly od myčky trávíš nějak moc času. ”
„Jenom hlídám personál.
”
„Tak ho hlídej stejně důkladně u všech. ”
Po obědě přišel Aleš s dalšími podklady. Radovan posílal faktury od Vondrovy firmy nejen do účtárny, ale také na ještě jednu emailovou adresu. V jednom starším emailu zůstala příloha.
Tabulka měla tři sloupce: fakturovanou částku, skutečnou cenu dodávky a rozdíl. V několika řádcích byly rozdíly zaokrouhlené tak pravidelně, že připomínaly plán, ne chybu při přepisu. „Kdo ten soubor vytvořil? ”
Aleš otevřel vlastnosti.
„Autor Mia Hanáková. ”
„A ta druhá adresa? ”
Aleš otevřel jeden ze starších přeposlaných emailů. Radovan při přeposlání nechal v textu část původní zprávy: „Radko, zkontroluj únor.
”
„Jméno samo o sobě nestačí. Potřebujeme prokázat, kdo tu adresu používá. ”
Jiné spojení se objevilo ještě týž večer. Karel přeposlal starší zprávu, kterou kdysi poslal Radovanovi.
Stěžoval si v ní na nedodanou část objednávky. Radovanova odpověď zněla: „Domluveno s RZ. Rozdíl dorovnáme příští objednávkou. ”
Při večeři Radka Josefa zaskočila otázkou: „Co kdybychom na víkend někam odjeli?
”
„Teď ne, nemůžu. ”
„Kvůli té kontrole? ”
Josef přestal jíst. O žádné kontrole jí neřekl.
„Jaké kontrole? ”
Radce zůstala sklenice několik centimetrů nad stolem. „No, vždyť jsi říkal, že řešíš náklady. ”
„To není totéž.
”
„Pro mě ano. ” Mezi nimi na chvíli zůstal jen běžný zvuk kuchyně. Radovan je poslední dny nervózní, pokračovala. „Ty mu už nevěříš?
”
„Volal ti? ”
Radka se lehce zamračila. „Odpoledne kvůli dodávkám. ”
„Voláte si takhle často?
”
„Občas. Co to má být za výslech? ”
Ráno oznámil, že odjede do vedlejšího města podívat se na prostor pro druhou restauraci. Radka se zeptala: „Vrátíš se večer?
”
„Spíš až zítra. ”
Josef ale zamířil do své restaurace. Kolem 4. odpoledne mu zavibroval telefon.
Obyčejná notifikace z domácího bezpečnostního systému. Náhled ukazoval známý vůz. Do dvora právě zajíždělo Radovanovo auto. Josef obraz zvětšil a vytočil jeho číslo.
„Kde jsi? ”
Radovan odpověděl bez pauzy. „Ve skladu u Vondry. Řeším ty jejich nedodávky.
”
Na displeji telefonu přitom právě zhasla světla jeho auta před Josefovým domem. „Tak se ozveme později. ”
Na živém záběru Radovan vystoupil z auta a zamířil k hlavnímu vchodu. Dveře se otevřely dřív, než k nim došel.
Na prahu stála Radka. Popošla k němu, chytila ho za rukáv tak přirozeně, jako by jeho příchod čekala, a vtáhla ho dovnitř. Dveře se zavřely. Josef už nepotřeboval domýšlet, jestli mu oba ve stejné minutě lhali.
Tu noc domů nejel. Ráno přijel do restaurace ještě dřív než předchozí dny. V kanceláři na něj čekali Vladimír Hampl a Aleš Novotný. „Ráno přišlo bankovní upozornění.
Je připravená nová platba Vondrově firmě. ”
„Kolik? ”
„160 000 Kč. Expresní dodávka masa a mořských plodů.
”
Karel dorazil za několik minut. Fakturu si přečetl jednou a okamžitě se zamračil. „Tohle není moje objednávka. Čeká nás o víkendu něco velkého?
Ne, největší rezervace má 22 hostů. ”
„Požadavek zadal Radovan,” řekl Aleš. Vladimír posunul papír přes stůl. „Čeká ten příkaz na tvoje potvrzení?
Tak ho nepotvrzuj. Ulož fakturu v původní podobě a vyžádej si z účtárny podklady, ze kterých měla objednávka vzniknout. ”
Mia Hanáková přišla asi za 10 minut. „Co je tohle?
”
„Faktura od dodavatele. ”
„Kdo objednávku zadal? ”
„Radovan říkal, že je to urgentní nákup. ”
„Karel nic takového nepožadoval.
Chtěla jste poslat 160 000 Kč bez objednávky z kuchyně? ”
„Některé nákupy se dřív schvalovaly ústně. ”
„S kým jste je schvalovala? ”
„S Radovanem.
”
Josef vedle faktury položil jiný výtisk. „A mazání tabulek oprav za leden a únor patří taky k vaší práci? ”
Mia zbledla. „Pane Beráne, můžeme mluvit sami?
”
Vladimír odpověděl dřív, než Josef něco řekl. „Je to na vás. Ale pokud chcete vysvětlovat firemní dokumenty, bude pro všechny bezpečnější, když u toho zůstaneme. Já zastupuju Josefa a firmu, ne vás.
”
Když konečně promluvila, začala od první dohody s Radovanem, ne od omluvy. „Před půl rokem za mnou přišel Radovan. Řekl, že pro mě má přivýdělek. Měla jsem zpracovávat opravy hotovostních plateb.
Tvrdil, že o tom víte. Po odchodu některých hostů se část položek stornovala a rozdíl z hotovosti si bral Radovan. ”
„A co jste z toho měla vy? ”
„Platili mi za to, že jsem změny správně zaúčtovala.
”
„Kdy jste zjistila, že jsem o tom nikdy nerozhodl? ”
„Asi po měsíci. Jednou jsem před vámi zmínila jedno z těch storn. Radovan se do mě potom pustil a řekl mi, že už o tom před vámi nikdy nemám mluvit.
”
„A vy jste přesto pokračovala. ”
„Už byly všude moje podpisy. Radovan mi řekl, že kdyby přišla kontrola, udělá z toho systém, který jsem údajně vymyslela já. ”
„Co dodávky?
”
„Vondra fakturoval víc, než odpovídalo skutečnému zboží. U některých položek se po původní objednávce zvýšilo množství. Já platbu zaúčtovala a vedla tabulku s rozdílem. ”
„Komu jste tu tabulku dávala?
”
„Radovanovi. ”
„Jen jemu? ”
Mia zaváhala. „Někdy si ty výpočty vyžádala Radka.
”
Josef se pomalu postavil. „Radka Zahradníková, moje žena. ”
„Mluvila jste s ní někdy osobně o těch penězích? ”
„Jednou.
V únoru přijela odpoledne a chtěla vidět, proč ten měsíc vyšel menší rozdíl, než čekali. ”
„Jaký rozdíl? ”
„To, co zůstalo po vyrovnání s Vondrou. ”
Aleš se naklonil ke stolu.
„Máte nějakou zprávu, email, cokoli, co to potvrzuje? ”
„Jedna zpráva mi zůstala. ” Otevřela telefon a položila ho tak, aby na displeji viděli všichni. Ve zprávě stálo: „Mio, únor je slabý.
Radovan ti vysvětlí, co upravit. R”
„Je ještě něco, co jsme neviděli? ”
„Ano. Ve skříni mám složku.
Spodní zásuvka. Kopie. Nechávala jsem si je, protože jsem se bála, že až se něco pokazí, Radovan všechno hodí na mě. ”
Uvnitř byly pracovní přehledy, kopie dodacích listů, vytištěné emaily a tabulky s ručně dopsanými poznámkami.
Aleš začal listovat. „Tady jsou jiné částky než v pokladních přehledech a výrazně vyšší. Pokud se tyhle kopie potvrdí proti originálním datům, celková škoda je vyšší než 700 000 Kč. ”
„Měla tahle dnešní platba odejít podle stejného plánu?
” zeptal se Josef. Mia přikývla. „Radovan mi včera řekl, že musí být zaplacená dnes. Potom prý několik týdnů žádná velká operace nebude.
”
Vladimír složku zavřel. „Máme dost podkladů k trestnímu oznámení. Originály a elektronické kopie zabezpečíme. Od této chvíle už nemá smysl, abychom se snažili sami nahrazovat vyšetřování.
”
„Dodáme to dnes. ”
Ještě před polednem šli Josef s Vladimírem na služebnu policie a podali trestní oznámení spolu s připravenými podklady. Radovan dorazil do restaurace kolem čtvrté. Vtrhl do Josefovy kanceláře bez zaklepání.
„Proč jsi zastavil platbu Vondrovi? ”
„Protože jsem ji nepotvrdil. ”
„Proč? Karel nic takového neobjednal.
”
Radovan rozhodil rukama. „Chtěl jsem udělat zásobu na svátky. Ceny rostou, tak jsem nakoupil dopředu. ”
Josef otočil monitor směrem k němu.
„Na faktuře jsou čerstvé mořské plody. Jak dlouho sis je představoval skladovat? ”
Radovan se nadechl k odpovědi, ale nic z něj nevypadlo hned. „Vondra tu fakturu vystavil špatně.
”
„Tak ji opraví. 160 000 Kč neposílám jen proto, že mi někdo řekne, že se spletl v názvu. ”
Radovan začal přecházet. „Kde je Mia?
”
„Dnes nepracuje. ”
„Je nemocná? ”
„Není. ”
Radovan se zastavil.
„Co ti napovídala? ”
Josefovi projel zády chlad. „Proč by mi měla něco napovídat? ”
Radovan si svůj přešlap uvědomil.
„Včera byla po vašem rozhovoru úplně rozhozená. Tak se ptám. ”
„Zeptej se jí. ”
Radovan si přejel dlaní po bradě.
„Podezíráš mě z něčeho? ”
„Kontroluju vlastní restauraci. Chci vědět, co se tu posledních šest měsíců skutečně dělo. ”
Radovan se otočil a odešel bez pozdravu.
Za půl hodiny přišel Aleš. „Radovan se pokusil stáhnout archiv oprav na externí úložiště. Server kopírování zastavil. Proto bych mu omezil finanční oprávnění hned.
”
Po krátké konzultaci s Vladimírem Radovanovi odebrali přístup ke stornům, vratkám i účetním souborům. Dveře kanceláře se znovu otevřely bez zaklepání. „Ty jsi mi zablokoval pokladnu! ”
„Finanční operace teď schvaluju osobně.
”
„Proč? ”
„Protože ten podnik vlastním. ”
Radovan udělal krok ke stolu. „Takže si myslíš, že kradu?
”
„Chceš mi něco říct? ”
„Nemám co říkat. ”
Radovan zvýšil hlas. „15 let jsem tenhle podnik táhl s tebou, když nebylo na výplaty.
Kdo tu stál vedle tebe? ”
„Pamatuju si přesně, kdo tu byl. Tak co je tohle? ”
„Kontrola.
”
Radovan se krátce zasmál, tentokrát bez pobavení. „Kvůli holce, která tu týden myje talíře. ”
Josef se přestal hýbat. „Co má Sára společného s kontrolou?
”
Radovan mávl rukou. „No prosím tě, objeví se tady, začne se hrabat v odpadcích a ty z ničeho nic rozebereš půl roku účetnictví. ”
Po poslední větě Radovan sklapl čelist. Už ji nešlo vzít zpátky.
Josef ho nechal stát v tom tichu a nic mu nenapovídal. Pak řekl: „Nikdy jsem ti neřekl, že našla nějaké doklady. ”
Radovan stáhl koutky úst do úsměvu, který působil spíš jako obrana. „Tak jsem se trefil.
”
„Jdi. ”
O hodinu později přišel Radovan k myčce. Gabriela zrovna uklízela vybavení v zadní místnosti, takže Sára stála u dřezu sama. „Hájková, potřebuju s tebou mluvit.
Ty účtenky jsi dala Beranovi? ”
„Jestli chcete něco vědět od pana Berana, zeptejte se jeho. ”
„Ptám se tebe. ”
„A já vám na to neodpovím.
”
Radovan udělal ještě jeden krok. „Kdybys nechala cizí věci na pokoji, všichni tady mohli dál normálně pracovat. ”
„Jestli bylo všechno normální, proč vám tolik vadí pár papírů z koše? ”
Radovan se narovnal.
„Myslíš si, že z tebe teď udělají hrdinku? Za měsíc po tobě nikdo ani nevzdechne. A až se budeš příště shánět po práci, může být dost lidí, kteří si vzpomenou, jak ráda strkáš nos do věcí, které ti nepatří. ”
Ve dveřích se objevila Gabriela.
Situaci si prohlédla jedním rychlým pohledem a okamžitě vstoupila do hovoru. „Pane Valento, pan Beran Sáru před chvílí sháněl. ”
„Kdy? ”
„Před chvilkou říkal, ať za ním přijde.
” Nebyla to pravda. Řekla to stejně samozřejmě, jako kdyby Josef skutečně čekal za rohem. Radovan se podíval na obě ženy a odešel. „Děkuju,” vydechla Sára.
„Běž za panem Beranem. Když už jsem kvůli tobě právě lhala šéfovi provozu, tak chci aspoň vědět, proč. ”
Josef Sáru vyslechl. Požádal Jiřinu, aby Sára do konce týdne nezůstávala při zavírání sama a aby se jakýkoli další podobný rozhovor zapsal jako pracovní incident.
Pak si nechal zavolat Radovana. „Ještě jednou budeš vyhrožovat zaměstnancům a budu to řešit jako další pracovní incident. ”
Radovan se opřel do opěradla. „Nikomu jsem nevyhrožoval.
Ty už jsi mě odsoudil. ”
„Rozsudek nevynáším já. ”
Radovanovi se změnil výraz. „Ty jsi šel na policii?
”
Josef neodpověděl. O několik minut později Radovan z restaurace odešel. Večer se Josef vrátil domů. Radka na něj čekala v obýváku.
„Musíme si promluvit. Radovan říká, že z běžné kontroly děláš před lidmi trestní případ. ”
„Zajímavé. Já před lidmi o trestním případě nemluvím.
”
„Je to tvůj přítel 15 let. ”
„Tohle číslo už jsem slyšel několikrát. ”
Radka vstala. „Ponižuješ lidi, kteří drželi restauraci nad vodou, když jsi tam nebyl.
”
Josef neuhnul pohledem. „A to tě trápí víc než peníze, které se z ní ztratily? ”
„Jaké peníze? ”
Josef počkal.
„Ani ses nezeptala, kolik jich bylo. ” Ta drobná věc Josefa zasáhla víc než Radčin zvýšený hlas. Člověk, který o ztracených penězích slyší poprvé, se obvykle zeptá na částku. Radka místo toho věděla, že se má bránit.
Odvrátila tvář. „Radovan něco říkal o stornech. ”
„Vy dva spolu probíráte opravdu hodně. ”
„Známe se dlouho.
”
Josef sáhl do kapsy a vytáhl složený papír. „A Čeňka Vondru znáš jak dlouho? ”
Radka se otočila tak rychle, až jí rameno škrtlo o opěradlo křesla. „Co má Čeněk společného s restaurací?
”
Josef odpověděl až poté, co se podívala na papír v jeho ruce. „Jeho jméno jsem ti zatím neřekl. Je to tvoje telefonní číslo? ”
Radka si papír vzala, přečetla text.
„No a co? Co se podle tebe mělo upravit? Nevím. Nepamatuju si každou zprávu.
”
„V únoru ti připadalo něco slabé. Co přesně? ”
„Tak se ptej Hanákové. ”
„Už jsem se jí ptal.
”
Radka si poprvé sedla zpátky do křesla. „Takže se snaží zachránit sama sebe. ”
„Předala podklady. ”
„Jaké podklady?
”
Radka se k němu otočila zády. Když znovu promluvila, sáhla rovnou po obraně, kterou jí Josef vůbec nenabídl. „Stejně neprokážeš, že jsem si vzala nějaké peníze. Platby dělala Mia, faktury vystavoval Vondra a celé to řídil Radovan.
”
Josef si všiml, že Radka zůstává otočená zády. „Já jsem ti neřekl, z čeho přesně je kdo podezřelý. ” Neodpověděla. Josef sáhl pro tašku, kterou si předem připravil.
„Podám návrh na rozvod. ”
Radka se prudce otočila. „Takže mě teď necháš bez ničeho? ”
„Majetek se vypořádá podle zákona.
”
„12 let manželství takhle zahodíš? ”
„Těch 12 let nekončí kvůli jedné větě. Končí kvůli tomu, co jsem poslední dny viděl, co jsem zjistil a co jsi právě potvrdila sama. ”
Odešel.
V restauraci se během několika následujících dnů změnilo víc věcí než za předchozí roky. První zkouška přišla hned ráno, když se na pokladně objevilo vyšší storno. Jiřina už natahovala ruku k potvrzení, pak se zastavila a zavolala Josefa. „Dřív by tohle prošlo jedním kódem.
”
Josef se podíval na účet, na důvod opravy a teprve potom operaci potvrdil. Bylo to pomalejší. Právě proto na tom trval. Karel zase před podpisem dodacího listu položil zboží na váhu a čísla porovnal s papírem.
Radovan se do práce nevrátil. Nejprve poslal zprávu, že je nemocný. Později požádal, aby se pracovněprávní věci řešily přes jeho zástupce. Josef přeposlal zprávu Vladimírovi a nesnažil se ukončení pracovního vztahu vyřešit jedním rozčileným telefonátem.
Mia zůstala bez přístupu k účetním systémům. O několik dnů později Josef svolal všechny před otevřením. Mluvil krátce. „Radovan Valenta už restauraci nevede.
Mia Hanáková teď nevykonává účetní agendu. Pokladní operace a dodávky budou odteď podléhat jinému schvalování. A prosím vás o jednu věc. Žádné dohady před hosty ani s hosty.
Personální a trestní věci nebudu probírat před celým týmem. ”
Když se porada rozešla, Josef Sáru zastavil. „Sáro, vy ještě zůstaňte. ”
Sára se otočila s nejistotou.
„Chcete se mnou něco řešit? ”
Josef otevřel složku, kterou si připravil už ráno. „Ano. A tentokrát nejde o problém.
To, cos udělala s těmi účtenkami, nám pomohlo zastavit něco, čeho jsme si měli všimnout dávno před tebou. Chci ti nabídnout jinou práci. ”
„Pane Beráne, jestli je to celé vyřešené, můžu se normálně vrátit k myčce. ”
„Právě o tom chci mluvit.
K myčce se vracet nemusíš. Chci ti nabídnout místo asistentky vedoucí směny. ”
Sára položila dlaň na první stránku dokumentu, ale nepodepsala ji. Ještě před několika týdny potřebovala hlavně jakoukoli výplatu.
Teď poprvé musela rozhodnout, jestli přijme práci, ve které už nebude možné schovat se za to, že je u myčky nová. O dva dny později přišla na směnu bez pracovního oblečení od myčky. Jiřina jí podala bílou košili, černou vestu a jmenovku. Na malé cedulce stálo její jméno a pod ním nová pozice.
Sára si jmenovku několikrát přečetla. „Já jsem si myslela, že si pan Beran ze mě dělal legraci. ”
Jiřina se pousmála. „O práci vtipkuje málokdy.
Teď skoro vůbec. ”
„Jenže já nic neumím. ”
„Od toho se budeš učit. A když zjistíš, že na to nemáš?
”
Jiřina odpověděla bez zbytečného uklidňování. „Tak si to řekneme na rovinu a domluvíme se, co dál. Tady se poslední dobou pokazilo dost věcí jen proto, že lidé předstírali, že mají všechno pod kontrolou. ”
Změny v pokladně Josef nechtěl zavést jedním emailem.
Jedno ráno si k terminálu zavolal Jiřinu, Aleše a Karla. Jiřina zadala storno dražší položky. Systém ji nepustil dál, dokud nevyplnila důvod. Pak musela přijít druhá kontrola od jiného člověka.
„Nebude to obsluhu zdržovat? ” zeptal se Josef. „Bude. O několik desítek vteřin.
Jestli chcete systém, ve kterém jeden člověk nemůže provést finanční změnu, upravit výkaz a potom po sobě odstranit stopu, nějaké pohodlí obětujete. ”
„Tak to tam necháme. ”
Karel, který celou dobu čekal se založenýma rukama, si vzal slovo až potom. „A dodávky.
Žádné nové tabulky mi nepomůžou, když někdo podepíše 12 kg a v bedně je osm. ”
„Tak řekni, co chceš. ”
„Od teď se všechno přebírá podle toho, co je skutečně v bedně, ne podle toho, co je napsané nahoře na papíře. Rozdíl se zapíše dřív, než kdokoli podepíše dodací list.
”
Při prvním přebírání podle nového pravidla Karel osobně položil bednu na váhu, zkontroloval data a teprve potom podal skladníkovi propisku. „Aspoň už nebudu vysvětlovat, že 8 kg se na 12 nepřemění razítkem. ”
Josef se krátce usmál. „Měl jsem tě poslouchat dřív.
”
„Já jsem taky mohl přijít přímo za tebou. Jednou jsem to řekl vedoucímu a pak jsem si řekl, že je to jeho problém. ”
Josef si Karlovu větu zapamatoval. Nebyla v ní výčitka jen vůči Radovanovi.
Část odpovědnosti mířila i na něj jako na majitele. Restaurace se bez Radovana učila fungovat postupně. Kontakty, rozpisy, schvalování i krizové postupy se rozdělily mezi víc lidí a zapsaly se tak, aby nezmizely s jedním telefonem. Aleš u poslední kontrolní schůzky zaklapl notebook.
„Tímhle moje interní práce končí. ”
„Ještě pořád běží trestní věc. ”
„Právě proto končím. Procesy v restauraci jsem vám nastavil.
Firemní data jsem zajistil a popsal, ale nejsem policista a nebudu dělat paralelní vyšetřování jen proto, že mě platíte vy. Od této chvíle bych mohl spíš překážet. ”
Josefovi se ta hranice neposlouchala snadno. Zároveň už poznal rozdíl mezi člověkem, který mu slíbí všechno, a profesionálem, který umí říct, kde jeho práce končí.
Z policejního prověřování se Josef dozvídal jen to, co mu mohly příslušné orgány sdělit jako oznamovateli a později jako poškozenému. Vladimír ho upozornil: „Nečekej ode mě, že ti budu nosit informace z každého úkonu. Já nebudu obcházet postup jen proto, že je pro tebe těžké čekat. ”
Radka se mu mezitím několikrát ozvala.
První hovory byly plné výčitek. „Ty vážně rozbiješ naši rodinu kvůli penězům? ”
„Rodinu nerozbily peníze. To se stalo už předtím.
”
„Mia se snaží zachránit a říká všechno, co po ní chtějí. Radovan taky tvrdí, že si nic nevzal. ”
„Tak těch víc než 700 000 Kč asi nevzniklo jen účetní chybou. ”
O týden později mluvila jinak.
„Josefe, můžeme se aspoň sejít? Kvůli rozvodu se domlouvej s Vladimírem. Nechci mluvit s právníkem, chci mluvit se svým manželem. ”
„Ty ses rozhodla, koho chceš mít vedle sebe.
Už dávno přede mnou. ”
„Viděl jsi nás? ”
„Viděl jsem dost. ”
Nakonec mu to přinesla sama Radka.
Jednoho dne přijela k restauraci uprostřed provozu. „Radovan teď všude tvrdí, že dodávky byly můj nápad. Vymyslel to on. On mi říkal, že si těch částek nikdy nevšimneš.
”
„Před pár týdny jsi přitom tvrdila, že vůbec nevíš, o co jde. ”
Radka si zkousla ret. „Zamotala jsem se do toho. ”
„Ne, začala ses bát následků.
Vysvětli to lidem, kteří případ prověřují. Já už další verzi nepotřebuju. Mohli bychom ještě začít znovu? Ne, kvůli Radovanovi, kvůli jednomu člověku.
Kvůli tomu, co jsi udělala ty. ”
Sára část rozhovoru zahlédla oknem. Na nic se neptala. Měla dost vlastních problémů s novou prací.
Na konci prvního týdne v nové pozici udělala chybu, které se bála od prvního dne. Spletla dvě rezervace. Šestičlenná skupina dorazila a zjistila, že jejich stůl má ve stejnou dobu slíbený někdo jiný. Sára zbledla a přiběhla k Jiřině.
„Já jsem to pokazila. ”
Jiřina se podívala do rezervačního systému. „Něco pokazíš teprve tehdy, když budeš stát tady a opakovat to. ”
Během několika minut přesunuli dva menší stoly do jiné části sálu.
Jiřina upozornila obsluhu. Sára se hostům omluvila a nabídla jim po dobu čekání nápoje na účet podniku. Situaci zvládli bez scény. Když večer poslední z té skupiny odešel, Josef Sáru zavolal.
„Víš, kde vznikla chyba? ”
Sára přikývla. „Nezkontrolovala jsem čas v systému. Viděla jsem jméno a nevšimla jsem si, že jsem otevřela jiný termín.
”
„Tak příště zkontroluješ termín dvakrát. ”
Sára se na něj podívala, jako by čekala druhou část věty. „To je všechno? ”
„Co jsi čekala?
”
„Že řeknete, že jste mě z myčky vytáhl omylem. ”
„Kdybych propouštěl každého po první chybě, musel bych obsluhovat sál, vařit i dělat účetnictví sám. ”
Následující den si Josef zavolal Sáru. „Od prvního budeš vedoucí směny.
Jiřina přejde na pozici provozní. ”
Sára přečetla první řádek a hned si dokument přitáhla blíž. „Už teď? ”
„Ano.
”
„Je mi 20. A pořád nemám tolik zkušeností jako ostatní. ”
„Teď už jich máš víc, než si myslíš. ”
„A když něco pokazím?
”
Josef pokrčil rameny. „Něco pokazíš. Pak to opravíš. Zjistíš proč a příště to uděláš lépe.
”
„Proč jste vybral mě? ”
„Protože ses tu práci naučila a proto, že když ti něco připadá špatně, neotočíš hlavu jen proto, že je jednodušší jít dál. ”
Sára chvíli mlčela. „Ty první účtenky jsem skoro všechny vyhodila.
Ale pak jsem si je nenechala být. ”
Podepsala dodatek k pracovní smlouvě. Gabriela se o povýšení dozvěděla mezi prvními. Přistoupila k ní, narovnala se přehnaně slavnostně a prohlásila: „Paní vedoucí Hájková, od této chvíle vám budu zásadně vykat.
”
Sára se rozesmála. „To ani nezkoušejte. ”
Z kuchyně vykoukl Karel. „Co se tady slaví?
”
„Povýšení. ”
Karel si utřel ruku do utěrky a podal jí. „Gratuluju. Ale jestli tě někdy napadne velet mi v kuchyni, končíme s přátelstvím.
”
Sára předstírala zděšení. „Do kuchyně se bojím i vejít. ”
„Výborně. Tak máme správnou vedoucí směny.
”
Přibližně o rok později měla trestní věc za sebou i soudní projednání. Odpovědnost se neposuzovala jedním společným závěrem. Každý z účastníků nesl následky podle své role a toho, jak se zachoval po odhalení systému. Radovan přišel o práci i o velkou část profesní pověsti, kterou si předtím roky budoval.
Jeho vztah s Radkou nevydržel ani do konce případu. Josefův rozvod byl dokončený. Majetek se vypořádal zákonnou cestou. Mia přišla o zaměstnání a po případu pro ni bylo velmi těžké znovu získat místo hlavní účetní.
Čeněk Vondra nakonec svou firmu zavřel. Když se Josef o zavření Vondrovy firmy dozvěděl, žádný pocit vítězství nepřišel. Výsledek měl příliš konkrétní cenu. Rozpadlé manželství, ztracené patnáctileté přátelství a měsíce, během nichž se restaurace znovu učila stát na vlastních procesech.
Přesto věděl, že by se k dřívějšímu pořádku založenému na několika lidech a téměř žádné kontrole už nevrátil. Jednou pozdě večer vyšel ze zadní části restaurace služebním vchodem. Stejné schody, stejné světlo nad dveřmi, stejné kontejnery u zásobovací části. Za ním se otevřely dveře a ven vyšla Sára s jmenovkou vedoucí směny.
„Pane Beráne, vy jste ještě neodjel? ”
„Právě jsem chtěl. ”
Sára si zkontrolovala něco v telefonu. „Zítřejší rezervaci pro 40 hostů přesunuli na 7 večer.
Už jsem to změnila ve společném systému. ”
U brány se zastavila mladá žena. Mohlo jí být kolem 25. Několik minut přecházela, pak se odhodlala a přišla blíž.
„Promiňte, neměli byste nějakou práci? Klidně úklid nebo mytí nádobí. Teď vezmu cokoli. ”
Sára se zastavila.
Josef zahlédl, jak se jí změnil výraz. Nechal jí mluvit první. „Pracovala jste někdy v podobném provozu? ”
„Chvíli v kavárně.
”
„A doklady k nástupu máte v pořádku? ”
„Ano. ”
Sára přikývla. „Přijďte zítra v 10.
Nemůžu vám teď slíbit místo, ale sedneme si a promluvíme. Jedna kolegyně se chystá na mateřskou. ”
Sára neslíbila víc, než mohla splnit. Před rokem stála na stejném místě a prosila o jakoukoli práci.
Teď už věděla, že pomoc bez jasných podmínek může být stejně nebezpečná jako slepá důvěra. Josef si všiml, že se za mladou ženou dívá déle, než vyžadovala obyčejná pracovní otázka. „Něco ti to připomíná? ”
„Až nepříjemně moc.
”
Sešli spolu ze schodů. „Občas přemýšlím, co by se mnou bylo, kdybyste mě tehdy nevzal. ”
Josef sáhl do kapsy pro klíče. „A já občas přemýšlím, jak dlouho by to pokračovalo, kdybys ty účtenky nechala v koši.
”
„Radovan by nejspíš kradl dál. ”
„Nejspíš. ”
Sára pár kroků nic neříkala. „Já jsem si tedy vážně říkala, že se pletu do něčeho, do čeho mi nic není.
”
„Je dobře, že ses s tím neřídila. ”
Josef otevřel dveře řidiče. „Nasedni, Sáro, hodím tě domů. ”
Sára přikývla.
Než si sedla na místo spolujezdce, otočila se k němu. „Mimochodem, pytle myčky už kontrolovat nemusíte. Dnešní storna souhlasí. ”
Josef se rozesmál.
„Doufal jsem, že vedoucí směny řeší důležitější věci než odpadky. ”
„Vedoucí směny řeší všechno. ”
„Tak dobře, teď už věřím, že to povýšení nebyla chyba. ”
Když vyjížděli z parkoviště, Josef v zrcátku ještě zahlédl služební vchod a kontejnery vedle zásobovací části.
Půl roku promyšleného schématu mělo dvě větve a prošlo přes lidi, kteří přesně znali provoz. Téměř 300 000 Kč zmizelo z hotovosti. Další peníze odtekly přes manipulované dodávky. Do obou částí byl zapojený jeho dlouholetý přítel a v pozadí byla i žena, se kterou sdílel 12 let života.
První použitelná stopa přitom neležela v auditorské zprávě ani ve složce účetní. Byla na zmačkaných účtenkách, které někdo bezstarostně hodil do odpadu myčky. Sára tehdy neměla praxi v restauraci, přístup do pokladny, ani jistotu, že se smí ptát na cokoli, co není špinavé nádobí. Celý týden ji jinde nechtěli přijmout ani na obyčejnou práci a přesto zachytila nesrovnalost, kolem které měsíce chodili zkušenější a lépe placení lidé.
Před rokem stála u služebního vchodu a prosila o možnost mýt cizí talíře. Teď stejnými dveřmi odcházela až ve chvíli, kdy měla zkontrolovaný sál, pokladnu i celou směnu.